PaedDr. Hana Sedláčková
V rámci kurikulární reformy školské soustavy se objevily nové pojmy vztahující se k činnostem, jejichž zavádění školy více či méně vstřícně přijímají. Jedním z nich je evaluace. Pro pochopení jejího významu je důležité znát odpovědi na několik otázek.
1. Co vlastně slovo "evaluace" znamená?
Nejvýstižněji to popisuje následující definice: "Evaluace je proces systematického shromažďování a analýzy informací podle určitých kritérií za účelem dalšího rozhodování." (Bennet a kol. 1994).
Na školách probíhá ve dvou formách:
a) Externí evaluace se zaměřuje na celkové fungování systému školy jako instituce, na její cíle, metody a formy hodnocení. Měřítka a kritéria jsou stanovena těmi, kdo školu hodnotí zvnějšku, a škola je nemůže ovlivnit. Jedním z typů externí evaluace, se kterým se školy nejvíce setkávají, je hodnocení Českou školní inspekcí a nově také zřizovatelem.
b) Interní evaluace se také nazývá autoevaluací, sebeevaluací nebo sebehodnocením. U nás byl pro tento proces legislativně zaveden termín vlastní hodnocení školy. Základem je, že si škola sama po určitém období vyhodnocuje, jakých výsledků ve vzdělávání dosahuje, zda volené vzdělávací činnosti, metody a formy práce vedou k rozvoji žádoucích kompetencí dětí a hodnotí kvalitu podmínek ve vztahu k rozvoji dětí a podpoře jejich učení. Význam autoevaluace je zejména v tom, že si škola uvědomuje vlastní situaci, objevuje svoje rezervy, což jí ukazuje cestu ke zlepšování, a tím podporuje její celkový rozvoj.
Co je důležité si uvědomit:
Interní a externí evaluace nejsou vzájemně protichůdné. Představují dvě stránky hodnocení školy, které mají jiný účel, a kladou si proto poněkud odlišné cíle a úkoly. Oba dva tyto typy hodnocení jsou pro zkvalitňování vzdělávacího systému i jednotlivých škol důležité, vzájemně nezastupitelné a nepostradatelné. Jejich společným cílem je zejména přispívat ke zkvalitnění práce školy ve prospěch dítěte.
2. Odkud byla do naší školské praxe autoevaluace (vlastní hodnocení) převzata?
Vstupem do Evropské unie se České republika připojila ke strategiím ve vzdělávání, které sdílejí členské státy. Ty jsou formulovány v základních dokumentech: Bílá kniha Evropské komise, Evropský pakt, Lisabonská strategie, Strategie hospodářského růstu 2005-2013. Strategie zdůrazňují nutnost vytvoření vzdělávacího systému, který bude již od nejmenších dětí směřovat k rozvoji kompetencí umožňujících mladým lidem uplatnění na trhu práce i sladění pracovního a rodinného života. Klíčovou roli přitom mají vysoce kvalifikovaní učitelé, proto je velký důraz kladen na jejich další vzdělávání. Dokumenty poukazují také na nutnost vytvoření odpovídajícího systému hodnocení dětí, žáků i škol.
V navazujících dokumentech České republiky (České vzdělávání a Evropa, Národní program rozvoje vzdělávání v České republice - Bílá kniha, Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky) jsou tyto myšlenky konkretizovány. Jedním ze strategických směrů je hodnocení výsledků vzdělávání, v jehož rámci je definováno, že "vlastní hodnocení (autoevaluace) školy má při transformaci vzdělávacího systému klíčovou úlohu. Je předpokladem…
