dnes je 28.3.2024

Input:

Zralost poznávacích (kognitivních) funkcí

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.7.2
Zralost poznávacích (kognitivních) funkcí

PhDr. Vlasta Šmardová

 

Dostatečná úroveň obecného rozumového nadání odpovídající nárokům počáteční výuky je jedním ze základních předpokladů vzdělavatelnosti vůbec. Je důležitou podmínkou toho, aby dítě bylo schopno chápat probíranou látku. Vývoj většiny dětí odpovídá věku, některé v něm však více či méně zaostávají nebo jsou nezralé pouze v některé z dílčích oblastí důležitých pro zvládání trivia (čtení, psaní a počítání). Do skupiny poznávacích předpokladů řadíme následující schopnosti a dovednosti:

  • motoriku,

  • jemnou motoriku, grafomotoriku,

  • zrakové vnímání,

  • sluchové vnímání,

  • vnímání prostoru,

  • vnímání času,

  • základní matematické představy,

  • řeč.

 

Motorika

Jistě by někdo mohl namítnout, že motorické funkce patří spíše do položky tělesný vývoj a zdravotní stav. Mezi kognitivní předpoklady je však zařazujme zcela záměrně proto, že dítě nejprve začíná vnímat (slyšet, vidět, cítit, hmatat) a pohybovat se, tedy získávat informace, zkušenosti. Z tohoto základu posléze vyrůstají funkce vyšší, jako je řeč a myšlení. V předškolním věku je úroveň hrubé a jemné motoriky, vizuomotoriky a grafomotoriky jedním z důležitých kritérií školní zralosti. Případná neobratnost dítěti způsobuje řadu obtíží např. při osvojování a zvládání základních sebeobslužných dovedností, při uplatnění v kolektivu, při hrách, v tělesné výchově, v pracovní a výtvarné výchově a zejména při psaní. Proto je důležité věnovat této oblasti zvýšenou pozornost, umožnit dítěti dostatek přirozeného pohybu a podporovat různorodé tělesné aktivity. Předškolní dítě by již mělo např. suverénně chodit po schodech, přejít po čáře, poskakovat na jedné noze, zvládnout chůzi po mírně zvýšené ploše, přejít přes kladinu, přeskočit snožmo nízkou překážku. Pokud vidíme, že se dítě v pohybové obratnosti výrazněji odlišuje od vrstevníků, je vhodná konzultace s odborníkem (např. ortopedem, neurologem, fyzioterapeutem) a zahájení odpovídajících cvičení na zlepšení pohybové koordinace, držení těla.

Stejně důležitá je jemná motorika a vizuomotorika (součinnost ruky a oka); jejímu rozvoji přirozeně napomáhají každodenní aktivity, sebeobsluha, dále pohybové, manipulační, konstruktivní a společenské hry, rukodělné, výtvarné činnosti; velmi vhodná jsou i říkadla spojená s pohybem.

Na vývoj hrubé a jemné motoriky navazuje grafomotorika, která je podkladem pro pozdější psaní. Před zahájením školní docházky by dítě mělo mít navozené a upevněné špetkové držení a správný směr tužky, ruka by měla být dostatečně uvolněná; důležité je také vědět, která ruka je pro dítě dominantní, tedy výhodnější pro zahájení výuky psaní. V případě pochybností je vhodné doporučit vyšetření laterality. Z grafomotorických prvků by dítě mělo zvládnout svislou a vodorovnou čáru, kruh, spirálu, vlnovku, šikmou čáru; mezi pěti a půl až šesti lety se začínají navozovat zuby, horní a spodní smyčka; obratné děti kolem šestého roku již napodobí horní oblouk s vratným tahem a spodní oblouk s vratným tahem. Základní informace o vývoji kresby a inspiraci, jak rozvíjet kreslení a psaní, lze najít v publikaci Rozvoj grafomotoriky (Bednářová, J., Šmardová, V., 2006).

 

Zrakové vnímání

Zrakem přijímáme nejvíce informací z okolního světa; spolu se sluchem má zrak zásadní význam pro rozvoj řeči, a tedy i myšlení. Zrakové podněty dítě aktivují k vokalizaci (uvidí-li hračku, blízkou osobu apod. téměř automaticky reaguje hlasem); zrakem dítě odezírá pohyby mluvidel (to je důležité pro osvojování artikulace v období napodobivého žvatlání a samozřejmě i později, rovněž při nápravě výslovnosti) a neverbální komunikaci; první slova jsou spojena se zrakovými vjemy (dítě nejprve slovo bezprostředně spojuje s předmětem, teprve poté si předmět dokáže představit prostřednictvím slova). Zrakové vnímání je také důležité např. pro rozvoj prostorové orientace, základních matematických představ, vizuomotorické koordinace. Pokud jsou oslabeny některé funkce podílející se na zachycení, zpracování a uchování zrakového vjemu, mohou se ve školním věku manifestovat obtíže v oblasti vnímání abstraktních symbolů (např. záměny písmen a číslic lišících se detailem; záměny písmen a číslic lišících se polohou; pomalé osvojování si písmen, jejich zapamatování; pomalejší čtení se zvýšenou chybovostí; problémy v počítání, v geometrii apod.).

Zrakové vnímání můžeme rozdělit do několika oblastí: vnímání barev, vnímání figury a pozadí, zrakové rozlišování (diferenciace), vnímání části a celku (analýza a syntéza), oční pohyby, zraková paměť.

Předškolní dítě by mělo pojmenovat základní barvy, postupně zvládat i další barvy (ukázat a posléze i pojmenovat); zároveň je vhodné učit ho rozlišovat i odstíny barev (např. světle zelená, tmavozelená...).

Vnímání figury a pozadí rozvíjejí takové činnosti jako např. vyhledávání známého předmětu na obrázku; vyhledávání objektu na obrázku podle předlohy (úkol lze ztížit tím, že hledaný objekt je na obrázku v jiné velikosti či poloze než na předloze); vyhledávání tvaru na obrázku podle předlohy; vyhledání známého objektu na pozadí; odlišení dvou překrývajících se obrázků; sledování určité linie mezi ostatními liniemi; vyhledávání částečně ukrytých objektů v obrázcích; vyhledávání a obtahování obrázků překrytých např. grafickým vzorem.

V oblasti zrakového rozlišování již pětileté dítě dokáže určit předměty, obrázky i tvary lišící se detailem; rozlišuje horno-dolní postavení objektů. Po pátém roce se učí rozeznat obrázky lišící se pravo-levým postavením. Z pracovních listů je vhodné používat takové, v nichž dítě v řadě hledá obrázek lišící se velikostí, detailem, tvarem, horizontální či vertikální polohou; dále pracovní listy, kde posuzuje shodu či odlišnost dvojice obrázků (případný rozdíl opět ve velikosti, tvaru, detailu, ve vertikální či horizontální poloze); pracovní listy s přiřazováním objektu k jeho stínu; pracovní listy s vyhledáváním dvou shodných tvarů v řadě mezi odlišnými tvary. Zrakové rozlišování rozvíjejí hry, jako je např. domino, loto, pexeso, tangramy, mozaiky, stavění ze stavebnic podle předlohy.

Po pátém roce by dítě mělo vnímat nejen celek, ale také již více i jeho části. Zrakovou analýzu a syntézu podporuje práce se stavebnicemi, skládankami, mozaikami, stavění z kostek podle předlohy, skládání puzzle; skládání obrázků z více částí (např. rozstříhaná pohlednice); skládání tvarů z několika částí nejprve na předlohu, posléze podle předlohy; doplnění chybějící části v obrázku. Vhodné jsou také pracovní listy, na kterých dítě kreslí obrazec podle vzoru; dokreslí obrázek, jehož některé části chybí.

Zrakovou paměť rozvíjíme např. tím, že si s dítětem povídáme, co vidělo (na výletě, na zahradě, v kině). Výborné jsou Kimovy hry, v nichž jde o záměrné zapamatování si viděných předmětů (jejich počet postupně zvyšujeme). Další variantou je práce s obrázky (zapamatování si, co bylo na obrázku), zapamatování si umístění obrázků; překreslení zakrytého obrázku; opakování určitých vzorů při řazení (např. při navlékání korálků). Nelze zapomenout na pexeso.

Oční pohyby jsou velmi důležité pro pozdější čtení a psaní; trénujeme je již i tím, že dítě vedeme k vytváření správných návyků při běžných činnostech (např. v knize listujeme zleva doprava, sled obrázků pozorujeme zleva doprava). Pokud skládáme děj z obrázků a pojmenováváme ho, vždy tak činíme zleva doprava. Při vyplňování pracovních listů dbáme na to, aby dítě postupovalo zleva doprava.

 

Sluchové vnímání

Sluch je nezastupitelný pro vývoj řeči, a tím i myšlení; spolu se zrakem má zásadní význam ve fázi napodobivého žvatlání, pro osvojení si správné artikulace, při reedukaci řeči. Vlivem oslabeného sluchového vnímání může mít dítě ve školním věku problémy se čtením, psaním, ale také se zapamatováním. Pro dítě je např. obtížné spojovat písmena do slabik, slabiky do slov, díky tomu si vytváří náhradní techniky čtení - předčítání, tichý sklad, domýšlení slov. Při psaní mohou nastat potíže v rozlišování hranic slov, dochází ke komolení slov, vynechávání slabik a písmen, k inverzi v jejich pořadí; dítě chybuje v rozlišování sykavek, dlouhých a krátkých hlásek, měkkých a tvrdých souhlásek. Pro dítě může být náročné zapamatovat si např. větu, sled čísel, sled činností.

Obdobně jako zrakové vnímání je užitečné rozdělit si i sluchové vnímání do několika oblastí: naslouchání, sluchové rozlišování (diferenciace), sluchová analýza a syntéza, sluchová paměť, vnímání rytmu.

K rozvoji naslouchání přispívá čtení pohádek, vyprávění příběhů; hry na lokalizaci zvuku, na určení zdroje zvuku, na naslouchání a rozlišování zvuků z okolí; poznávání písně podle melodie.

Předchozí činnosti zároveň podporují také sluchové rozlišování. V předškolním věku se navíc ještě zaměřujeme na rozlišování jednotlivých hlásek, znělých a neznělých hlásek, ostrých a tupých sykavek, měkkých a tvrdých souhlásek, krátkých a dlouhých samohlásek. Zpočátku je vhodné pracovat s názorem (s obrázky). Před dítě rozložíme obrázky, říkáme slova a ono ukazuje, který obrázek ke slovu patří (např. bota, nota, tráva, kráva, most, kost, hrady, brady, perník, parník, koza, kosa, vozy, vosy, tělo, dělo...). Pokud dítě dobře zvládá tuto fázi, můžeme přejít k rozlišování slov bez vizuálního podnětu (bez obrázku); dítěti vysvětlíme, že budeme vyslovovat dvojice slov a ono nám vždy řekne, zda slova byla stejná nebo jiná, obtížnější variantou je rozlišování bezesmyslných slabik jako např. šnyp - šnip, fal - val, mlaš - mlaš, těl - tel (děti obvykle zvládají kolem šesti až šesti a půl let). Pro rozvoj sluchového rozlišování jsou vhodné i různé hry (hra “Na tichou poštu“, poznávání hlasů kamarádů, rozlišování zvuků, hudebních nástrojů, hry “Slyšet jako kočka“, “Všechno lítá, co peří má“, tlesknutí na domluvené slovo...).

Sluchovou analýzu a syntézu rozvíjíme rozpočitadly, roztleskáním slov na slabiky, posléze i určením počtu slabik, hledáním slov s daným počtem slabik; určováním, které ze dvojice slov je delší (např. kolo - koloběžka, kuře - kuřátko,...); hraním s rýmy (např. dítě z trojice nebo i z více slov najde rýmující se dvojici; posoudí, zda se dvě slova rýmují, samo vymýšlí rýmy). Kolem pátého roku již zkoušíme určení počáteční hlásky slova, později vymýšlení slov na danou hlásku; před šestým rokem můžeme zkusit i určení poslední souhlásky.

Sluchová paměť se přirozeným způsobem trénuje učením básniček, písniček, rozpočitadel; oblíbenými jsou hry “Přijela tetička z Číny a přivezla kouzelný kufr“, “Až půjdu na severní pól, vezmu si s sebou“; jinou formou je rozvíjení vět (k holé větě dítě po zopakování předchozích slov přidá nové slovo a větu tak rozvíjí); sluchovou paměť trénujeme i

Nahrávám...
Nahrávám...