5.6.1 Základní terminologie
doc. PhDr. Hana Horká, CSc.
V úvodu si připomeneme základní pojmy (ekologie, environmentalistika , ekologická/environmentální výchova, ekologická kultura osobnosti, principy ekologické/environmentální výchovy).
Z dosavadních šetření vyplývá, že děti spojují ekologické problémy s potřebou pomoci především živým organismům (rostlinám a živočichům v nejbližším okolí), dále se znečišťováním vody (vypouštěním odpadu, při mytí aut), vzduchu (kouřící komíny), půdy (vlivem chemikálií), s nepořádkem, který způsobují odpady, ap. To vše souvisí s problematikou životního prostředí (nepřesně s „ekologií”).
Ekologie (z řeckého „oikos”, což znamená „dům”, „obydlí”) je vědní obor, který se zabývá vztahy mezi jednotlivými organismy a jejich prostředím a mezi organismy navzájem.
Často již z názvu rostlin či živočichů lze odvodit prostředí, v němž žijí (např. blatouch bahenní, vydra říční). Děti poznávají, že organismy potřebují ke svému životu určité podmínky (např. vlhkou louku, dubový les, rákosí u rybníka, skálu, břeh), tedy že jsou vázány na určité prostředí. Stejně tak jsou organismy vzájemně vázány mezi sebou, např. v potravních vztazích (káně jako dravec se živí hraboši, pronásledování dravců - káňat, jestřábů, poštolek - vede k přemnožení hlodavců a následně pak ke spotřebě velkého množství rostlinné produkce z polí). (srv. Dobroruková, 1993)
V ekologii…
