dnes je 4.10.2024

Input:

Vztah člověka k životnímu prostředí v pedagogickém kontextu

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.6.2
Vztah člověka k životnímu prostředí v pedagogickém kontextu

doc. PhDr. Hana Horká, CSc.

Hovoříme-li o vztahu člověka k životnímu prostředí v pedagogickém kontextu, setkáváme se s termíny "výchova k ochraně přírody", "výchova a vzdělávání v oblasti životního prostředí", "výchova k péči o životní prostředí", "ekologická/environmentální výchova" a "výchova pro udržitelný rozvoj".

 

Ekologickou/environmentální výchovu chápeme komplexně jako proces:

1. poznávání životního prostředí,

2. utváření a rozvíjení hodnotících vztahů (postojů) včetně etického a estetického hodnocení,

3. rozvíjení šetrného a odpovědného jednání.

 

V obecné rovině považujeme v EV za stěžejní adekvátní vystižení a pochopení vztahů a souvislostí mezi složkami životního prostředí (přírodní, kulturní či umělou, sociální). Jedná se zejména o komplexní vyjádření vzájemné podmíněnosti živé a neživé přírody, organismů navzájem, vztahů lidské činnosti a jejích produktů a přírody, včetně poznávání nechtěných důsledků lidských přetvářecích činností, působících devastaci a ohrožení přirozených kvalit vody, vzduchu, půdy, flóry, fauny s následným ohrožením nejen lidského zdraví, ale i existence života na Zemi vůbec. Poznávání a pochopení těchto souvislostí (na základě znalostí o životním prostředí i ekologických principů) by se mělo promítnout v odpovědném vztahu k životnímu prostředí, v ekologicky šetrném životním stylu a jednání.

V mateřské škole spatřujeme těžiště v elementárním poznávání životního prostředí (zejména přírody), utváření vztahů k němu i rozvíjení základních dovedností a návyků péče o životní prostředí.

Podle RVP PV dítě ukončující předškolní vzdělávání má elementární poznatky o světě lidí, kultury, přírody i techniky, který je obklopuje, o jeho rozmanitostech a proměnách; orientuje se v řádu a dění v prostředí, ve kterém žije; soustředěně pozoruje, zkoumá, objevuje, všímá si souvislostí, experimentuje; získanou zkušenost uplatňuje v praktických situacích, aktivně si všímá, co se kolem něho děje; chce porozumět věcem, jevům a dějům, které kolem sebe vidí; ví, že není jedno, v jakém prostředí žije, uvědomuje si, že se svým chováním na něm podílí a že je může ovlivnit; má základní dětskou představu o tom, co je v souladu se základními lidskými hodnotami a normami, i co je s nimi v rozporu, a snaží se podle toho chovat; chápe, že vyhýbat se řešení problémů nevede k cíli, ale že jejich včasné a uvážlivé řešení je naopak výhodou; uvědomuje si, že svou aktivitou a iniciativou může situaci ovlivnit; chápe, že zájem o to, co se kolem děje, činorodost, pracovitost a podnikavost jsou přínosem a že naopak lhostejnost, nevšímavost, pohodlnost a nízká aktivita mají svoje nepříznivé důsledky; dbá na osobní zdraví a bezpečí svoje i druhých, chová se odpovědně s ohledem na zdravé a bezpečné okolní prostředí (přírodní i společenské).

V environmentální oblasti se u dítěte zakládá elementární povědomí o okolním světě a jeho dění, o vlivu člověka na životní prostředí - počínaje nejbližším okolím a

Nahrávám...
Nahrávám...