Ukázková hodina - Základní škola - Český jazyk - Slohové útvary v hodinách ČJL

2.1.22

Ukázková hodina – Základní škola – Český jazyk – Slohové útvary v hodinách ČJL

Mgr. Eva Kašparová

 NahoruVýznam českého jazyka

Český jazyk je pro většinu našich žáků jazyk mateřský. Žáci se s ním budou setkávat ve všech oblastech svého vzdělávání, a proto se musí naučit jím vládnout. Vzhledem k tomu, že žáci užívají v běžné ústní komunikaci jazyk nespisovný, má učitel na 1. i 2. stupni základní školy široké pole působnosti, aby dovedl žáky ke schopnosti vyjádřit se srozumitelně a přesně nejen ústně, aletaké písemně.

Žák 9. ročníku

Žák 9. ročníku by měl být na konci základního vzdělávání schopen (mimo jiné) kultivovaného písemného projevu, výstižného vyjadřování, formulace myšlenek v logickém sledu za pomoci různých typů informačních a komunikačních prostředků, tedy účinné komunikace s okolním světem (viz komunikativní kompetence dle RVP). Na nás učitelích pak je, abychom již od první třídy připravovali žákům takovou učební nabídku, aby byli motivováni k písemnému vyjadřování, a to i v složitějších a náročnějších celcích.

1. stupeň ZŠ

Na 1. stupni základní školy není dle mého názoru tolik důležité, zda žák chápe rozdíly mezi základními funkčními styly a slohovými postupy, ale spíše, zda je vůbec schopen se písemně vyjádřit, využívá vhodně osvojené jazykové prostředky a postupně rozšiřovanou slovní zásobu a především, nebojí se psát. Psát co nejvíce, byť zatím s chybami, které plynou z jeho nedostatečné jazykové znalosti či vybavenosti (= stylistická čistota a gramatická správnost).

Slohový postup je určitý způsob autorova pojetí a sdělování obsahu. Žák 1. stupně základní školy pravděpodobně nerozliší ani základní slohové útvary, které vznikají jako jeden nebo spojením více slohových postupů, ale měl by být schopen se určitým způsobem písemně vyjádřit, byť jeho vyjádření vždy nezapadne do obecně přijímaných "slohových" schémat.

2. stupeň ZŠ

Na 2. stupni základní školy by již měl zvládnout do určité míry využívání některých funkčních stylů a konkrétních slohových útvarů (např. vyprávění, popis, zpráva, žádost, charakteristika...), ale i tady je nejdůležitější, aby vůbec chtěl psát a psal. Aby se pro něho písemná forma komunikace stala důležitou součástí komunikace vůbec, aby se pro něho stala potřebou.

Dnešní děti, zvyklé na strohou písemnou komunikaci formou SMS zpráv, e-mailů nebo "četování" na internetu, nejsou motivovány k delšímu písemnému projevu, navíc na základě určitých pravidel. Často užívají zkratek a "zkratkově" se též vyjadřují. Přebírají do svého slovníku nově vznikající slova užívaná v okruhu vrstevníků a slova z cizích jazyků, především z angličtiny. Vzhledem k tomu, že jazyk plní v našem životě nejen funkci dorozumívací, ale také mentální (je nástrojem našeho myšlení), má pro nás nezastupitelný význam. Pro naše žáky je proto důležité, aby se naučili svoje myšlenky výstižně formulovat a jejich prostřednictvím se souvisle a přesně vyjadřovat nejen ústně, ale také písemně, na odpovídající jazykové úrovni. Záleží tedy jen a jen na učiteli, na jaké úrovni pomůže svým žákům si jazyk osvojit a do jaké míry je naučí jej užívat. Bude hodně záležet také na metodách a formách, které zvolí, a na jeho vlastním přístupu a vztahu k mateřskému jazyku. Aktivní metody totiž předpokládají také aktivní účast učitele.

 NahoruDílna psaní na 2. stupni ZŠ

 NahoruDílna psaní – nástroj pro rozvoj myšlení

Dílna psaní je nástrojem, který učí žáky vyjadřovat myšlenky a názory, klást si otázky i hledat na ně odpovědi, argumentovat, rozumět různým typům textů, zvládnout postupně slohové útvary a v konečném důsledku vede k potřebě písemného vyjádření , k potřebě psát. Psát nejen pro sebe, ale psát také pro konkrétního čtenáře, pro konkrétní médium, pro posluchače, kterému bude text přednesen (spolužák, vrstevník, rodič...).

Příklad rozpracování konkrétního obsahu (o čem bude žák psát) – naznačení cesty

Po prodiskutování se žák rozhoduje psát svoji práci na téma: " Hrdinský čin mojí babičky." Nadále tak zpracovává téma "škola dříve a dnes," ale našel si v něm podtéma, kterému je schopen a ochoten věnovat svůj "spisovatelský" čas. Zjistil, že má dostatek informací, že má o čem psát a že ho toto podtéma zajímá. Navíc předpokládá, že by mohlo zajímat i jeho spolužáky, potenciální čtenáře.

II. Hrubá verze

Osnova a první zachycení myšlenek na papír (v první fázi psaní je vhodné zařadit techniku volného psaní).

III. Přepracování

• Přečtení a následné vylepšování textu autorem.

• Konzultace se spolužákem, spolužáky, případně učitelem.

• Přepisování, tříbení a jasné formulace myšlenek.

• Volba vhodné formy.

• Vyškrtávání, dopisování, vlepování, vpisování a další formy úpravy textu.

 NahoruMinilekce

V této části práce s textem se učiteli nabízí prostor pro postupné seznamování žáků se slohovými postupy a útvary formou minilekcí v časovém rozmezí 6–10 minut (ukázky, výklad, porovnávání, příklady připravené učitelem nebo modelování konkrétních postupů před žáky, charakteristiky dobrých textů apod.).

Konzultace (průběžně ve fázi přepracování)

Konzultace s učitelem, spolužáky, rodičem... s cílem posunout text, zdokonalit jej. Konzultace mají pouze doporučující charakter, autor se jimi nemusí řídit. V hodinách probíhají průběžně, dle potřeby autorů. Konzultace mohou probíhat i písemnou formou, kdy učitel píše žákovi k textu písemný komentář.

Na co zaměřovat při konzultaci pozornost:

• Drží se autor tématu?

• Jsou informace v textu dostatečné nebo je třeba některé informace doplnit?

• Je úvod i závěr jasný, věcný, srozumitelný?

• Zaujala mě jako čtenáře forma? Je vhodná pro toto téma?

• Je nadpis (název) nápaditý, vychází z obsahu textu?

• Odpovídá délka textu obsahu?

• Navazují věty a odstavce na sebe?

IV. Redigování (korektura)

Úprava textu před jeho publikací, oprava chyb pravopisných, syntaktických i stylistických.