dnes je 9.12.2022

Input:

Ukázková hodina - Střední škola - Dějepis, český jazyk, kultura - Pětkrát Vyšehrad se zastavením nad hroby slavných

24.10.2008, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.15
Ukázková hodina – Střední škola – Dějepis, český jazyk, kultura - Pětkrát Vyšehrad se zastavením nad hroby slavných

Mgr. Ivana Motýlová

Předmět: informační blok (český jazyk, dějepis, kulturní seminář...)

Ročník: septima, oktáva

Čas na aktivitu: 90 – 120 minut + cesta (zkrácená varianta s jediným zastavením, č. 4 – 60 minut)

Pomůcky: okopírované literární texty či originální knížky, 10 lampiček se svíčkami, zápalky, fotoaparáty; peníze na vstup do kasemat

Metody: výklad, brainstorming, recitace a četba textu "pod dozorem" autora

Doporučené východiště: Výtoň (zastávka tramvají č. 3, 7, 14, 16, 17, 21...)

Po Vyšehradě bychom se mohli procházet několik hodin: zastavit se u každého kostela, každého domu, každé brány, každé sochy, každého památného místa... A pak padnout únavou a vyčerpáním. A to bychom dozajista neviděli vše, co je na Vyšehradě možné vidět, a neřekli si vše, co si lze o Vyšehradu říct. Anebo bychom se mohli jen tak procházet, nasávat atmosféru tohoto památného místa a rozhlížet se kolem sebe – nejlépe v podvečer a nejlépe s přítelem či přítelkyní.

Dnes nabízím kompromis: zaměříme se na pět oblastí, jimiž je Vyšehrad výjimečný. Které to jsou?

Pětkrát Vyšehrad, to je:

  1. Zaniklé Podskalí
  2. Česká specialita: kubismus pod Vyšehradem
  3. Vyšehrad opředený pověstmi
  4. Vyšehradský hřbitov aneb Nad hroby slavných
  5. Vyšehrad jako barokní pevnost

První zastavení: Zaniklé Podskalí

Místo

Výtoň, bývalá Podskalská celnice, dnes restaurace Na Výtoni s muzeem Podskalí v 1. patře.

Krátký brainstorming na téma

Proč jsem vybrala právě tuto přístupovou trasu na Vyšehrad? Proč jsme se zastavili právě na tomto místě?

Příklady možných odpovědí

Je odsud pěkně vidět, jak je Vyšehrad majestátní. Je to méně známá trasa, ale asi pěkná, když jste ji vybrala. Asi tu uvidíme něco, co bychom jinde neviděli. Vyzkoušíme si na vlastní nohy, že je to hrad na skále. Vidíme tu Hrad i Vyšehrad. Jsou tu kubistické domy... Něčím zajímavý musí být ten domek – je starý... A proč je tak hluboko pod úrovní okolního terénu?

Výklad

Stojíme na místě zaniklé osady nazývané podle své polohy pod vyšehradskou skálou Podskalí. Osada tu existovala od 12. století a její obyvatelé se živili výhradně rybářstvím a obchodem s dřívím, které se plavilo po Vltavě na vorech. Podskaláci si časem vydobyli výsadní právo na obchod s dřívím – muselo se tu povinně složit a prodat, teprve nakoupené dřevo splavovali voraři dál do Prahy. Jediný původní domek (pochází z 16. st.), který se zachoval v Podskalí po asanaci nábřeží, je právě ten, u kterého stojíme, je to bývalá celnice. Dodnes se toto místo podle starodávného způsobu proclívání nazývá Výtoň: naturální clo z dříví se původně vytínalo, teprve od 14. století se vybíralo v penězích. Můžeme si všimnout úrovně původního terénu.

V dnešní Praze najdeme pouze dvě místa spojená s tradičním způsobem života, jaký umožňuje řeka – jsou to poslední domky osady Rybáře v Troji a právě podskalská celnice na Výtoni... Život Podskaláků nám přiblíží povídky Ignáta Herrmanna nebo půvabné fotografie plavců v 1. patře tohoto renesančního domku, které dnes slouží jako muzeum Podskalí. Podskaláky je možné i vidět – pravidelně rokují v restauraci v přízemí na výročních schůzích spolku Vltavan, řada z nich je pohřbena na Vyšehradě. Poznáte je podle kroje (inspirovaného módou francouzských námořníků v 18. století), kterému dominuje červenobílá košile a šerpa.

Druhé zastavení: Česká specialita – kubismus pod Vyšehradem

Místo

Kubistická vila pod Vyšehradem ve Vnislavově ulici 49/3 (z Výtoně pokračovat přes přechod a podejít viadukt).

Krátký brainstorming na téma

Co víme o českém kubismu?

Příklady možných odpovědí

Znám Gočára, postavil kubistický dům v Celetné... Nic... Líbí se mi kubistický nábytek... Picasso asi nebyl Čech :-)

Výklad

Jediná země na světě, kde můžeme najít kubistické stavby, je Česká republika. Jediné místo v České republice, kde jich najdeme pět najednou, je právě v Praze pod Vyšehradem. Kubismus v architektuře je českou specialitou, ve většině zemí se projevil především v malířství a sochařství, v Čechách se výrazně uplatnil i v architektuře a užitém umění. Kubistické domy byly zařízeny originálním kubistickým nábytkem a doplňky až do posledního popelníku. Tady pod vyšehradskou strání můžeme vidět na Rašínově nábřeží kubistický trojdům (čp. 42, 47 a 71), postavený v letech 1912 až 1913 arch. Josefem Chocholem, stejně jako tzv. Kovařovicova vila (čp. 49), před kterou právě stojíme. Na zpáteční cestě, pokud se budeme vracet Cihelnou bránou, si můžeme prohlédnout pátý Chocholův, tentokrát činžovní kubistický dům v Neklanově ulici (čp. 98). Zajímavé je, že v původních návrzích jsou kubistické domy barevné, v realizacích zůstaly většinou bílé. Další českou specialitou je tzv. rondokubismus, zvaný též obloučkový nebo národní styl, který se uplatnil při stavbách bank, jako byla Legiobanka na Poříčí či palác Adria na Můstku. Chcete-li vědět a vidět víc, navštivte Muzeum českého kubismu v domě U Černé matky Boží. Architekt tohoto domu Josef Gočár je pohřben na Slavíně a za chvíli jeho hrob uvidíme...

Třetí zastavení: Vyšehrad opředený pověstmi

Místo

První nebo druhé odpočívadlo na pěšince vedoucí co nejvíc doprava směrem k náměstíčku před kostelem sv. Petra a Pavla.

(Chocholovu vilu je možné zleva obejít a pak pokračovat Libušinou ulicí k sokolovně, nebo lze jít dál Vnislavovou ulicí směrem k Vltavě, kousek po nábřeží a za sokolovnou se dát doleva ve směru šipky Vyšehrad.)

Krátký brainstorming na téma

Co je starší? Pražský hrad nebo Vyšehrad? Proč si to myslíte?

Příklady možných odpovědí

Starší je Vyšehrad, protože odtud věštila Libuše. Něco se mi plete v souvislosti s dívčí válkou a ta na Pražském hradě nebyla. Starší je Pražský hrad, jinak byste se neptala, všichni si myslíme, že ne, ale je v tom chyták... Vyšehrad, proč by jinak Karel IV. v novém korunovačním řádu ustanovil, že královský průvod začíná na Vyšehradě?

Nechejme promluvit Libuši...

Lit. ukázka z knihy Jirásek, A.: Staré pověsti české, pověst Libušina proroctví, s. 43–46, Albatros, Praha 1988
Libuše u vytržení, jako by manžela, družiny nebylo, vztáhla ruce k modravým stráním nad řekou, a hledíc na les táhlého vrchu, mluvila prorockým duchem:
"Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v lese je místo, třicet honů odtud vzdálí, Vltava řeka je obíhá. To na půlnoc ohrazuje potok Brusnice hlubokým ouvalem, na polední pak straně skalnatá hora vedle lesa Strahova. Tam když přijdete, najdete člověka prostřed lesa, an tesá práh domu. I nazvete hrad, jejž vystavíte, Prahou. A jelikož knížata, vojvodové proti prahu klanějí hlavu, tak budou se klaněti i proti městu mému. Budeť mu čest a chvála a bude slovutno světu."
...I byl hrad Praha řečený velice pevný a panoval pak vedle Vyšehradu celé české zemi... 

Výklad

Z pověstí to opravdu vypadá, že Vyšehrad jako knížecí sídlo je starší než Pražský hrad. Archeologie však tyto legendy nepotvrdila. Podle ní byl hrad na vyšehradské skále, nazývaný původně Chrasten, založen až v průběhu 10. st., tedy nepochybně později než Pražský hrad, kam Bořivoj přenesl své sídlo z Levého Hradce po r. 880. Vyšehrad zůstával vůči Pražskému hradu vždy v podřízeném postavení s výjimkou krátkého období, kdy první český král Vratislav I. v důsledku svých sporů s bratrem Jaromírem, pražským biskupem, přechodně přenesl v poslední třetině 11. st. svou rezidenci na Vyšehrad. Z této doby pochází nejvýznamnější románská literární památka, Vyšehradský kodex.

Krátký brainstorming na téma

Které další pověsti jsou spjaty s Vyšehradem? Vzpomeňte si na dětství a Kalouskův komix z českých dějin a pověstí...

Příklady možných odpovědí

O Libuši a Přemyslovi, o Bivojovi, Dívčí válce a hlavně o Šemíkovi...

Výklad

Nejznámější pověstí spjatou s Vyšehradem je pověst o Šemíkovi. Bohužel je ale pouhou fabulací kronikáře s bujnou fantazií, Václava Hájka z Libočan. Nenajdeme ji ani u Kosmy, ani u Dalimila, nezaznamenal ji ani Přibík Pulkava, teprve Hájek rozvinul v 16. století vyšehradské pověsti i s "přesnými" daty a pro pobavení čtenářů přidal jednu akční o věrném koni Šemíkovi, která se podle něj "odehrála" v roce 846. Asi si všichni vzpomeneme na jméno vládnoucího knížete... (Křesomysla), jméno Šemíkova pána... (Horymíra), na místo, kam zamířil po úspěšném skoku (Neumětely), i na smutný Šemíkův konec. Víme ale, proč se to všechno stalo?

Literární ukázka:

  • Adla, Z., Černý, J., Kalousek, J.: Obrázky z českých dějin a pověstí, Pověst o Horymírovi a Šemíkovi, s. 20–21, Albatros, Praha 1997

Čtvrté zastavení: Vyšehradský hřbitov aneb Nad hroby slavných

Místo

Vyšehradský hřbitov – vstup brankou od kostela sv. Petra a Pavla, hroby viz plánek.

Důležitá poznámka

Nad vybranými hroby čtou studenti literární ukázky. S texty byli seznámeni předem, četbu si připravili (v našem případě během okružní jízdy tramvají č. 17 z Troje na Výtoň). Svíčky zapalují studenti.

Krátký brainstorming na téma

Je vyšehradský hřbitov totéž co Slavín?

Výklad

Na vyšehradském hřbitově se pohřbívá od 10. st., farní hřbitov tu vznikl v 17. st., ale nebyl příliš využíván. Jako jeden z mála pražských hřbitovů nebyl za josefínských reforem zrušen, protože se nacházel více než 500 kroků od hranice města. Teprve v 60. letech 19. st. v době politického uvolnění po vydání tzv. únorové ústavy se zrodila romantická myšlenka zřídit na místě sídla a hrobu prvního českého krále Vratislava I. národní pohřebiště. Idea pantheonu se zrodila ve Svatoboru, nově vzniklém spolku českých spisovatelů, a její uskutečnění započalo v roce 1861. Až v roce 1889 byl na podnět smíchovského starosty Fischera položen základní kámen společné hrobky "pro muže o národ český vysoce zasloužilé, svými činy nad jiné vynikající" – teprve to je Slavín.

"Vyšehradský hřbitov – malý kousek lánu, a přec v sobě chová tolik velikánů..." (G. Dörfl, Vyšehradská balada, 1884). Pojďme se na ně podívat.

Plánek trasy

Poznámky k plánku:

Na plánku je vyznačena trasa, která začíná u hlavní brány vedle vyšehradského kostela a vede kolem hrobů deseti spisovatelů, nad nimiž zazní vybrané texty. Zastavení jsou očíslována číslicemi 1–10. Tečky v plánku označují místa, kde jsou pohřbeny další významné osobnosti přímo na trase. Procházka končí u branky vedoucí do Karlachových sadů, odkud vede cesta přímo k Cihelné bráně a kasematům.

Studenti čtou nad hroby slavných

Václav HANKA (1791–1861)
Proč jsme se zastavili nejprve u tohoto hrobu? Kdo tu leží, co o něm můžeme vyčíst z nápisů? Co může symbolizovat jeho náhrobek?
Václav Hanka je autor tzv. Rukopisů – královédvorského a zelenohorského, muž, který obnovil zašlou slávu Vyšehradu, první muž pohřbený na Vyšehradě Svatoborem. Svatobor poznáme podle pylonu, na jehož vršku vidíme tři ruce držící se v kruhu – symbolizují heslo Svatoboru: Pomáhej, osvěcuj, pamatuj! Hanka má na svém hrobě osobní heslo: Národy nehasnou, dokud jazyk žije. Autorem pomníku je Ignác Ullmann.
Zapálení svíčky 
Svatopluk ČECH (1846–1908)
Proč jsme zastavili u tohoto hrobu?
Literární ukázka z knihy Svatopluka Čecha Písně a modlitby, báseň Mrtvým vlastencům.
Mrtvým vlastencům Již tlíte v zemi, k níž jste láskou vřeli, nad vámi dřímá ticho teskných dum; jen časem v útulek váš osamělý, zní davu slavnostního ruch a šum, když hroby vaše kvítím obsypává a řečník slovy dojemnými vzdává čest mrtvým vlastencům. A některému z vás již věnce nosí jen bělovlasý kmet, druh z dávných dob, a některému již jen oblak kdes v koutku neznámém zapadlý hrob. Leč věřím: kdekoli váš prach se tají, tam svity tajemné nad zemí hrají, jak světlo hvězdných stop. To nadšení, jež zářilo vám s čela, ten vřelý cit, jenž prsa vaše hřál, nechť lebky ztrouchnivěly a srdce ztlela, i v popeli se, věřím, jiskří dál; vždyť probuzoval kdysi mrtvé k žití a dosud hvězdou nad námi se třpytí váš jasný ideál. (zkráceno)Zapálení svíčky
Pozn. Vzhledem k tomu, že naše gymnázium nese jméno Svatopluka Čecha a že uplynulo 100 let od Čechovy smrti, zdrželi jsme se u tohoto hrobu déle a přečetli jsme si ještě báseň Satanský dar ze sbírky Jitřní písně, vhodnou k zamyšlení nad českou národní povahou. Pokud nad tímto tématem se svými studenty přemýšlíte, představuje báseň přímo ukázkovou. 
Karel Hynek MÁCHA (1810–1836)
Mácha zemřel a byl pohřben v Litoměřicích. Na Vyšehrad byly jeho ostatky i hrob přeneseny v roce 1939. Proč právě v tomto roce a proč právě Mácha?
Máchovy ostatky byly urychleně exhumovány 1. října 1938 v tragické době po Mnichovu. Stalo se tak doslova pár hodin před záborem Litoměřic. Máchův pomník, ten, který vznikl na popud K. Havlíčka Borovského v roce 1846, byl československými vojáky rozebrán a převezen do Prahy. S několika statisíci živých, kteří museli opustit Němci zabraná území, se vracel také jeden mrtvý. V té době se Máchově exhumaci říkalo návrat – básník se vracel domů do Čech. Máchův druhý pohřeb proběhl 6. a 7. května 1939 a stal se obrovskou manifestací národního uvědomění. Když čeští básníci nesli na ramenou Máchovy ostatky na Vyšehradský hřbitov, nesli zároveň symbol češství. Nad Máchovým druhým hrobem promluvil Josef Hora. Svůj obdiv k básníkovi vyjádřil již roku 1936 ve sbírce Máchovské variace.
Literární ukázka z knihy Karla Hynka Máchy Máj.Klesla hwězda s nebes wýše Mrtwá hwězda, sinný swit; Padá w neskončené řjše, Padá wěčně w wěčný byt. Gegj pláč znj z hrobu wšeho, Strašný gekot hrůzný kwjl "Kdy dopadne konce swého?" Nikdy – nikde – žádný cjl. Zapálení svíčky 
Nahrávám...
Nahrávám...