Učitelé i školy čelí v době revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy, pilotního ověřování ŠVP a dokončování novel školského zákona značné zátěži. V ruchu dění by na tom však neměli prodělávat žáci. Jak ukazuje jedna z kapitol Auditu vzdělávacího systému v ČR za rok 2024, zejména informace o nadaných žácích na školách jsou stále nedostatečné a chybí systematický přístup k jejich podpoře. Je to však role učitelů, specialistů v poradnách, či státu samotného?
Poradny jsou přetížené a nemají kapacity
„Aktuálně je systém nastaven tak, že nadané dítě, zejména to extrémně nadané, dostane specifickou podporu teprve tehdy, když přijde do pedagogicko-psychologické poradny, kde u něj objeví nadání,“ podotýká akademička Šárka Portešová z Katedry psychologie a Institutu pro psychologický výzkum Masarykovy univerzity. Mnoho poraden však letos již zavřelo své dveře pro nové žádosti a nepřijímá žáky, natož ty s nadáním, jejichž diagnostika je náročnější. „Je tedy nezbytné umožnit školním psychologům používat screeningové nástroje nebo standardizované diagnostické metody ve zjednodušené podobě, aby mohli děti identifikovat přímo ve škole,“ míní akademička.
I z těchto důvodů by mělo být využití specializovaných poradenských zařízení až posledním krokem v podpoře nadaných dětí, nikoliv tím prvním. K odlehčení jejich kapacit může pomoci, kdyby psychologové předávali učitelům poznatky z oblasti práce s nadanými. Například o tom, že projevy, jako jsou zlobení, časté kladení otázek nebo znuděnost nemusí být známkou problémového chování. „Psychologové by učitelům pomohli rozpoznat, že některé projevy žáků nejsou nutně jen známkou problémového chování, ale mohou ukazovat na jiný druh neuspokojení jejich potřeb, které souvisí s nadáním,“ vysvětluje Josef Roušar, předseda Asociace freelancerů ve školství (AFREŠ). Psychologové s praktickými zkušenostmi v této oblasti v systému však často chybí.
Potřeby nadaných a mimořádně nadaných žáků a žákyň neznáme
O nadaných nám schází i základní data. „Největší bolestí našeho školství je, že o drtivé většině nadaných dětí školy nevědí. Učitelé si jich nevšimnou, a pokud se v nižších ročnících dostanou k učiteli s rigidním přístupem, mohou být jejich schopnosti potlačeny,“ míní Tomáš Blumenstein, místopředseda organizace Mensa ČR. „Často slyšíme od učitelů, že žádné nadané děti ve třídě nemají. Když ale provedeme screening, zjistíme, že jich je mnoho,“ dodává Portešová, která je zároveň ředitelkou Invenio Centra. To využívá vlastní diagnostický systém pro nadané, který formou počítačové hry identifikuje různé schopnosti a domény inteligence dětí.
Přehlížená je i takzvaná „dvojí výjimečnost“ (specifické vzdělávací potřeby přidružené k nadání, pozn. red.). Nadání těchto dětí totiž často zůstává skryté, protože se maskuje za projevy spojené s poruchami chování, dyslexií, ADHD nebo jinými obtížemi. Učitelé pak tyto děti mohou vnímat primárně jako problémové, aniž by rozpoznali jejich potenciál.
„Zároveň nevíme, kolik dětí přichází do poraden s podezřením na nadání, kdo je do nich posílá, co se s nimi děje v průběhu času, ani kdo se jim dále věnuje,“ upozorňuje Portešová. Tuto situaci by mohlo řešit zavedení registru žáků, který by je sledoval od nástupu do vzdělávacího systému. Původním plánem MŠMT bylo spustit jej příští školní rok, to však bylo nakonec odloženo. Schválení nového zákona o registrech ve vzdělávání tak nyní bude záviset na nové vládě.
Podle vyjádření Ivany Blažkové z týmu speciálního vzdělávání a školských poradenských zařízení na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy se má však situace v dohledné době zlepšit. „Plánujeme změnu financování školských poradenských zařízení, aby se více zaměřila na činnost diagnostiky a podpory nadání,“ říká Blažková. Zároveň se zaměřují na mapování využívaných diagnostických nástrojů a plánují, jakým způsobem je zjednodušit a zpřístupnit školním psychologům.
Ministerstvo také plánuje poskytovat školení na moderní diagnostické nástroje a efektivní práci s nadanými dětmi. „V rámci pilotního projektu chceme školit odborné pracovníky ve školních poradnách, kteří budou následně podporovat školní psychology a speciální pedagogy,“ vysvětluje Blažková.
Není to tím, že se nechceme věnovat nadaným, ale že už nemůžeme, říkají učitelé
Ačkoliv se od učitelů v současné době očekává, že rozpoznají žáky se speciálními potřebami včetně těch nadaných, na diagnostiku nejsou odborníky. „Vím, že ve třídě nadané děti mám, ale nedokážu přesně určit, které z nich. Není to tím, že bychom my učitelé nechtěli, ale nemůžeme – kapacity nám to nedovolují a pociťujeme obrovský tlak. Naopak je skvělé, když mi o nadaných dětech poskytne…
