dnes je 2.6.2020

Input:

Reflexe vlastní práce - sebehodnocení

1.5.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1101
Reflexe vlastní práce – sebehodnocení

Bc. Lenka Polášková

Reflexe vlastní práce – sebehodnocení

Dovednost, jejímž prostřednictvím je jedinec schopen analýzy své práce a kritického hodnocení, nazýváme reflexí. Může mít mnoho podob. Hodnocení a reflexe vlastní práce by měla být přirozenou součástí učitelské profese. Stejně jako time management, tedy umění hospodaření s časem, který je v takto zátěžové profesi nezbytností.

 

Celá lekce je rozdělena do těchto částí:

I. Reflektování vlastní práce v praxi mateřské školy

  • Sebereflexe v otázce výchovně vzdělávacího procesu

  • Učitelské portfolio jako prostředek sebereflexe

 

II. Otázka hospodaření s časem – time management

  • Time management jako prostředek řízení času

  • Plánování a stanovení priorit

Reflektování vlastní práce v praxi mateřské školy

a) Sebereflexe v otázce výchovně vzdělávacího procesu

Poměrně mnoho odborníků zpracovalo texty, které by měly učitelům napomoci při sebereflexi a dalších aspektech, vycházejících z výkonu profese pedagoga. Většinou tyto texty obsahují návody pro určité, konkrétní kroky k tomu, aby jejich výsledky vedly k ukazatelům a užitečným poznatkům pro analýzu výchovně vzdělávacích přístupů a strategií.

Sebereflexe je především vnitřním dialogem jedince. Jedinec se zamýšlí nad otázkami týkajícími se jeho kroků, strategií, úspěchů a i neúspěchů.

 

Typologie otázek dle Švece (1998):

1. Popisné

  • Jakou konkrétní činnost jsem s dětmi dělala?

  • Jak děti reagovaly?

  • Jak se zapojovaly?

2. Kauzální

  • Proč jsem volila danou činnost?

  • Co ovlivnilo mé rozhodování?

  • Proč jsem volila daný postup?

3. Rozhodovací

  • Mohu volit jiné metody a formy práce?

  • Jaké cesty mohu volit, abych lépe porozuměla dětem?

  • Co usnadní spolupráci mezi dětmi?

 

Otázky k zamyšlení, v rámci sebereflexe:

  • Plánuji adekvátně výchovně vzdělávací činnost?

  • Stanovuji si vždy jasné, konkrétní a reálné cíle?

  • Připravuji si včas pomůcky?

  • Jsou mé pokyny a instrukce dětem zcela jasné, zřetelné a pochopitelné?

  • Kladu na všechny děti stejné nároky?

  • Využívám průběžně individuální, skupinovou i frontální činnost?

  • Využívám různorodých metod a forem „práce”?

  • Jsou činnosti a aktivity vhodné pro všechny děti?

  • Udržuji ve třídě příjemné klima?

  • Cítí se zde děti bezpečně?

  • Mají ke mně důvěru?

  • Udržuji ve třídě kázeň?

  • Respektují mne děti?

  • Sleduji pokroky dětí?

  • Poskytuji dostatečně pomoc těm, které to potřebují?

  • Hodnotím práce dětí adekvátně?

  • Mají děti možnost rozvíjet se v oblasti sebehodnocení?

  • Mám reálné cíle toho, čeho chci s dětmi dosáhnout za stanovené odbobí?

  • Mám dostatečné a relevantní znalosti z oblasti pedagogiky a psychologie?

 

Dytrtová a Krhutová (2009), definovaly základní fáze procesu sebereflexe:

Fáze: 1
Start procesu sebereflexe
Je založen především na snaze hodnotit své kroky vyplývající z výchovně vzdělávacího procesu.
Fáze: 2
Shromáždění detailů pro sebereflexi
Učitel posuzuje konkrétní činnosti, aktivity a jejich efektivitu.
Fáze: 3
Analýza shromážděných informací
Učitel se již konkrétně (vnitřně sám sebe dotazuje) zaměřuje, proč byly děti aktivní, pasivní…
Fáze: 4
Vytvářená konkrétních plánů pro další výchovně vzdělávací činnost na základě zjištěných informací
Fáze plánování a projektování dalších postupů a strategií.

Je nutné, aby každý pedagog vnímal sebereflexi jako proces, který se de facto cyklicky opakuje, a nespoléhal se pouze na jednorázové sebehodnocení. Schopnost sebereflexe patří mezi profesní kompetence pedagoga a je nutno na ni takto