dnes je 2.12.2022

Input:

Nadané dítě v MŠ

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.5
Nadané dítě v MŠ

PhDr Zdenka Vondráková

Kdy se jedná o mimořádné nadání a jaké jsou jeho projevy? Od kdy se dají pozorovat? Jak takové děti rozvíjet? To jsou otázky, které zajímají všechny zúčastněné vychovatele, pedagogy, psychology, rodiče a ty, které s takovými dětmi přicházejí do kontaktu. Nadané a talentované děti jsou ty děti, které jsou identifikovány kvalifikovanou osobou a které jsou díky výrazným předpokladům schopny podávat vynikající výkony. Tyto děti potřebují diferencované vzdělávací programy a služby nad rámec běžných služeb, poskytovaných běžnou třídou, aby tak mohly přinést příspěvek sobě i společnosti (Freemanová, 1993, str. 30).

Podle jiné definice Freemanové (1993) jsou vysoce nadaní definovaní jako ti, kteří buď vykazují mimořádnou vysokou úroveň své činnosti, ať už v celém spektru, nebo v omezené oblasti, nebo ti, jejichž potenciál ještě nebyl pomocí testů ani experty rozpoznán. Nadání se může týkat současně více oblastí - intelektu, umění, tvořivosti, pohybových a sociálních dovedností, nebo může být omezeno na jednu či dvě z nich. Ale potenciál, ať už je jakýkoli, se může rozvinout do mimořádně vysoké úrovně činnosti jen v podmínkách poskytujících přiměřené vybavení a psychologické příležitosti k učení.

Podmínky rozvoje potenciálu a zásady pro výchovu a vzdělávání dětí

V zájmu plného rozvoje potenciálu a jeho pozdějšího uplatnění je důležité:

  • aby dítě mělo příležitost objevit a vyzkoušet, pro co má předpoklady,

  • aby bylo trvale motivováno ke kvalitnímu výkonu,

  • aby mu jeho prostředí (rodiče, učitelé, trenéři aj.) poskytovali optimální podporu a vzdělávání,

  • aby bylo chváleno za to, co dokázalo.

Nedostatečně využitý a trénovaný potenciál může ztrácet na kvalitě, nebo dokonce úplně zaniknout. Už ve Velké didaktice J. A. Komenského najdeme zásady, které se mají uplatňovat při výchově a vzdělávání všech dětí (doporučení, která odborníci dávají učitelům nadaných dětí, mají často mnoho společného s těmi, které se uplatňují v edukaci dětí postižených (dle současně platné školské legislativy se jedná o děti se zdravotním postižením). Ty nejdůležitější zásady jsou (Dočkal, 2005):

  • mají-li děti rozvíjet své předpoklady, musí být pro učení motivovány,

  • úkoly, které dětem předkládáme, musí být smysluplné (to nelze docílit, učíme-li jednotlivosti bez toho, abychom chápali celek),

  • vždy by se mělo začínat praktickým významem toho, co se děti učí, demonstrovat ho v praxi, nejenom o něm mluvit,

  • získané vědomosti je třeba zařazovat do souvislostí (způsob střídání jednotlivých předmětů, které na sebe nijak nenavazují, kritizoval rovněž J. A. Komenský už před tři sta sedmdesáti pěti lety),

  • vedení dětí k samostatné práci a tvořivosti,

  • činnostní princip - veškeré znalosti je nezbytné si osvojovat na konkrétní praktické činnosti,

  • vzdělávání má postupovat od všeobecného ke speciálnímu.

Typické znaky mimořádně nadaných dětí v průběhu jejich vývoje

Vraťme se do raných fází vývoje dítěte. Dítě přichází na svět s určitou genetickou výbavou, která je významná. Dále pak na ně působí celá řada faktorů, které se velkou měrou podílejí na jeho vývoji. V raném vývojovém období se jedná především o podmínky pro zdravý růst a vývoj dítěte a jednoduše faktory užšího sociálního prostředí dítěte (rodiče, sourozenci, prarodiče, množství podnětů). Klíčovým obdobím dle brněnské psycholožky Šárky Portešové, je věk kolem 18 měsíců, kdy lze u dítěte pozorovat první projevy, znaky, které jsou typické pro děti diagnostikované později jako mimořádně nadané. Patří k nim:

  • neobvyklá živost,

  • menší potřeba spánku,

  • dlouhodobý rozsah pozornosti a schopnost soustředit se na několik věcí současně,

  • časné rozpoznání známých osob,

  • vytvořena trvalost objektu dříve než u ostatních (poznání skutečnosti, že věci existují, když je nevidíme),

  • zvýšená reakce na vnější podněty (hluk, bolest aj.),

  • velká potřeba přísunu jiných podnětů,

  • neobvyklá paměť (na příběhy, básně, písně aj.),

  • velká rychlost čtení,

  • rychlý rozvoj řeči, časný nástup řeči, rychlý nárůst slovní zásoby, schopnost tvořit věty a užívat gramatická pravidla,

  • zájem o knihy, specifické hračky - kalendáře, mapy, encyklopedie, šachy, počítač,

  • zvídavost - nekonečné kladení otázek.

 

S těmito projevy se potýkají u dítěte nejdříve jeho rodiče, vychovatelé doma. Přestože to může být prvorozené dítě, tedy jde o jejich první zkušenost s výchovou, jsou většinou rodiče z takových projevů překvapeni, především často vyčerpáni, zaměstnáni a nuceni hledat odbornou pomoc zvenčí.

Velmi důležitým mezníkem ve vývoji těchto dětí bývá vstup do kolektivního zařízení, většinou jde poprvé o nástup do mateřské školy. V případě nadaných dětí jde často o nižší schopnost adaptovat se na nové prostředí, rády si prosazují svoje aktivity, mají svoje specifické zájmy. Tyto děti se často odmítají zapojovat do kolektivních her, dělá jim potíž udělat něco na povel, právě teď. Současně nemají potřebu komunikovat s vrstevníky, více se upínají na dospělou osobu, které kladou nekonečné množství otázek, nebo naopak to mohou být děti introvertní, stažené, které nekomunikují, v souvislosti s adaptačními obtížemi se jejich problémy mohou somatizovat - bolesti bříška, nevolnosti, bolesti hlavy, pomočování, zvýšená dráždivost, senzitivita až afektivní výbuchy. Dalším zdrojem problému může být nucení k odpolednímu spánku, jehož potřebu mají tyto děti menší.

Často jde o děti se zvýšeným zájmem o určitá témata (vesmír, dinosauři, lidské tělo, matematika aj.), akcelerované v oblasti vyjadřování a zejména slovní zásoby. U jejich vrstevníků se většinou setkávají s nepochopením, potřebovaly by staršího partnera ke komunikaci. Jsou to děti neobyčejně zvídavé, se silnou vnitřní motivací k činnosti, kterou si samy zvolí. K dalším projevům mimořádného nadání se už v průběhu předškolního věku mohou řadit následující (Freemanová, 1993):

  • paměť a znalosti - vynikající paměť a schopnost používání informací,

  • sebeřízení - sami vědí nejlépe, jak se učit, a jsou schopny si samy svoje učení kontrolovat,

  • rychlost myšlení,

  • zpracování problémů - pohotově se dopídí podstaty věci,

  • pružnost - schopnost přijmout i jiný možný způsob učení a řešení problémů,

  • preferují složitost - tendence dělat úkoly složitějšími,

  • od raného věku schopnost záměrného a dlouhodobého soustředění,

  • časná symbolická aktivita - velmi brzy se naučí mluvit, číst, psát.

 

Ellen Winner uvádí tři atypické charakteristiky mimořádně nadaných dětí (in "Gifted Children - Myth and Reality“):

  • předčasnost - první kroky ve zvládání určité oblasti činí dříve, než je běžné,

  • trvání na vlastním tempu, postupu - učí se rychleji a také jiným způsobem než průměrné nebo i chytré děti, potřebují minimální pomoc dospělých, většinou se učí samy, nezávisle objevují pravidla a zákonitosti dané oblasti a tvoří nové svérázné způsoby řešení,

  • mimořádná vnitřní motivace - zarputile usilují o zvládnutí dané oblasti ("zakousnou se do problému“), projevují intenzivní, neutuchající zájem a maximální schopnost soustředění, jsou "posedlé“ svým úsilím zvládnout problém.

Specifickou skupinu v rámci nadané dětské populace tvoří časní čtenáři. Tím, jak s přibývajícími měsíci a roky čtou, získávají více informací o okolním světě a velice rychle se odlišují od ostatních dětí stejného věku. Jsou to právě ony, které mají s ohledem na své zájmy a znalosti velké problémy se začleněním do kolektivu vrstevníků a posléze i do samotného vzdělávání. Jde dosud stále o málo prozkoumaný fenomén.

Zajímavou skupinu nadaných dětí tvoří děti s vyšším matematicko-logickým nadáním, které se projevuje rovněž už v předškolním věku. Takové dítě si samo vydedukuje násobení, dělení, dokáže počítat v řádu desítek, stovek. Vše, s čím se dítě setká, počítá, přepočítává.

Temperament a nadané dítě

Psycholožka Laznibatová, zakladatelka bratislavské školy a gymnázia pro mimořádně nadané děti, ve své knize "Nadané dieťa, jeho vývin, vzdělávanie a podporovanie“ uvádí: "I v naší koncepci podpory nadaných dětí zdůrazňujeme velký význam období předškolního věku dítěte, protože tehdy se naučí každý jedinec procentuálně nejvíc, respektive více než kdykoli v dalších vývojových etapách. Podobný názor mají i zahraniční odborníci, kteří připisují předškolnímu věku takovou důležitost, že se stává součástí výchovně vzdělávacích programů jako předstupeň ZŠ.“ Ve výše zmíněné knize uvádí Laznibatová, že ve schopnosti dítěte přizpůsobit se hraje významnou roli temperament. S ohledem na temperament dělí děti do čtyř kategorií:

1. Otevřené děti - pozitivně a rychle reagují na nové věci a situace.

2. Přizpůsobivé děti - zpravidla se pozitivně připojují ke skupině.

3. Váhavé děti - nejdříve stojí stranou, ale potom se pomalu připojují k ostatním.

4. Uzavřené děti - delší dobu mají k nové situaci pouze negativní postoj.

V souladu s temperamentem a interakčními a komunikačními schopnostmi reaguje nadané dítě na problémy v mateřské škole různě (Dočkal, 2005):

  • nudí se, chce se věnovat svým zájmům, je mu to tam dlouhé,

  • mnohé hry se mu zdají hloupé, dětské, vyrušuje při nich, upoutává pozornost na sebe,

  • zajímá se o takové věci, na které je dle soudu dospělých "příliš malé“,

  • nerozumí si dobře se skupinou a cítí se být v roli outsidera,

  • je aktivní, čilé, odmítá odpoledne spát.

Se vstupem dítěte do kolektivního zařízení očekávají rodiče, že se rozšíří jeho možnosti dalšího rozvoje dovedností, znalostí. Někdy rodiče a vychovatelé přikládají však značný význam intelektu dítěte, časté jsou tendence přeceňovat tuto oblast, patrná je pak zejména ve školním období nadměrná snaha po výkonu. Vraťme se do období předškolního, které je velmi důležité pro děti s mimořádným nadáním. Jak je už výše popsané, jsou to děti s často nerovnoměrným osobnostním vývojem. Na jedné straně s mimořádnými schopnostmi v určité oblasti, na druhé straně s určitými nedostatky nebo oslabeními, popř. opožděními, například v oblasti sociálního porozumění, v sebeobsluze, děti nadměrně citlivé, zvýšeně dráždivé, méně adaptabilní aj.

Rozvoj osobnosti nadaného dítěte v předškolním období

Cílem výchovy a vzdělávání by mělo být působení na rozvoj celé osobnosti dítěte tak, aby v průběhu předškolního a školního období docházelo k postupnému vyrovnávání vývoje, nerovnoměrností, k harmonizaci osobnosti. Dítě by se mělo na jedné straně rozvíjet v oblasti svých mimořádných schopností, na straně druhé v oblastech, kde mírně zaostává. Snahou všech vychovatelů, pedagogů by tedy mělo být, aby se dítě rozvíjelo nejen v bytost s mimořádnými schopnostmi, jež pak v dospělosti uplatní ve své vysoce profesionální práci, ale také v bytost harmonickou, spokojenou, šťastnou. Dočkal ve své knize "Zaměřeno na talenty aneb Nadání má každý“ klade důraz na mnohostrannost, všestrannou stimulaci, a to i v případě, že dítě projevuje vyhraněný zájem o nějakou konkrétní činnost.

Čím je dítě mladší, tím je mnohostrannost výchovy důležitější. Předčasná specializace talent zabíjí. Neznamená to dosáhnout toho, aby se dítě přestalo věnovat tomu, co ho zajímá, ale dosáhnout toho, aby dělalo i jiné věci. Důležité je při tom zabezpečit dítěti aktivity, umožnit mu sáhnout si na předměty, zvířata, vyzkoušet si s nimi různé činnosti. Důležité je nezanedbat právě toto "prozkoumávání“.

V mateřské škole je nezbytné vytvořit bezpečné, chápající, přijímající, láskyplné prostředí.

Mělo by být zabezpečeno:

  • dostatečné vzdělávání učitelů, schopnost pedagogů poznat jednotlivé děti a individuálně je rozvíjet,

  • metodiky pro rozvoj řečových dovedností, jednotlivých výchov, matematiky, přírodovědy aj. pro děti s mimořádným nadáním,

  • estetické prostředí,

  • viditelně vystavený podnětový materiál, variabilní, kvalitní - včetně zásob výukových SW, např. se zaměřením - Edice Chytré dítě, tituly "Než začne matematika“, "Matematika pro prvňáčky“, knihy s hádankami a rébusy,

Nahrávám...
Nahrávám...