dnes je 2.12.2022

Input:

Ministr Štech k Analýze společného vzdělávání

31.10.2017, Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (http://www.msmt.cz/)

První rok společného vzdělávání v řeči faktů, aneb skutečnost a mýty Novela školského zákona dala od 1. 9. 2016 možnost vzdělávat v běžných školách ve větší míře než dříve společně žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) a žáky bez znevýhodnění.

Tento další krok[1] k inkluzivnímu vzdělávání ministerstvo v první etapě vyhodnotilo na základě dat, které mělo k dispozici k 31. 3. 2017, s výjimkou finanční náročnosti, kde byla použita data za měsíc září a říjen 2017[2]. Po řadě alarmistických otevřených dopisů a stanovisek Asociace speciálních pedagogů o „likvidaci speciálního školství, zejména pak bývalých ZŠ praktických“, nepravdivých výkřiků politiků o „povinné, plošné a škodlivé inkluzi“ je dobré se podívat na fakta. Jaká jsou první nejzajímavější fakta z Analýzy společného vzdělávání?

  1. V mateřských školách od r. 2015 mírně klesl počet dětí se SVP, ten představuje dlouhodobě necelá 3 %. Nejčastějším podpůrným opatřením je sdílený asistent pedagoga na 0,5 úvazku, ti nově vykázaní stojí ročně přes 260 mil. Kč. Na středních školách narostl za sedm měsíců počet žáků se SVP o 11 %, dominantně jde o žáky s vývojovými poruchami učení. Z podpůrných opatření jednoznačně převažuje pedagogická intervence ve škole (pomoc žákovi s učením); asistentů pedagoga bylo vykázáno v celé ČR pouhých 200 s celoroční nákladovostí 61 mil. Kč (SŠ tak spotřebovávají necelých 4,6 % finančních prostředků na asistenty v celém systému), přestože nejčastěji byl u SŠ doporučován asistent pedagoga na 1,0 úvazku.
  2. Rozhodující podíl společného vzdělávání se tedy odehrává na základních školách. Žáků se SVP v našich školách celkově jen za prvních sedm měsíců přibylo o více než 14 000 (o 1,6 %), v drtivé většině jde o žáky s vývojovými poruchami učení (10 000) a chování (2500) -  nikoli o žáky s lehkým mentálním postižením (LMP), těch přibylo 419. Žáci s vývojovými poruchami učení a chování totiž již na běžných základních školách v minulosti byli, avšak ani ti se středním a těžkým stupněm tohoto znevýhodnění nemohli čerpat prakticky žádnou podporu.
  3. Počet žáků se SVP v běžných školách však vzrostl prakticky u všech kategorií SVP, avšak jen o desítky, maximálně několik stovekza celou ČR. Zbytek jsou dluhy z minulosti. 
  4. Počty žáků ve školách podle § 16 odst. 9 („speciálních“) mírně klesly, avšak aplikace novely výrazně zpomalila úbytek žáků s LMP v nich. Tento pokles ovšem probíhá již od r. 2010 (celkem do konce března 2017 o 4 736). Např. mezi roky 2015 a 2016 klesl jejich počet v těchto školách o 3,5 %, ale za sedm měsíců od nástupu společného vzdělávání jen o 1,5 %.
  5. Potvrzuje se, ževětšina dětí se SVP je zařazena v běžné škole (jedná se trvale o 70 - 75 %). Výjimkou jsou děti s LMP a žáci se souběžným postižením více vadami, u kterých je poměr obrácený - rok společného vzdělávání změnil tento poměr jen u žáků s více vadami - ubylo jich ve škole „speciální“ o 11,5 %.  Významnější změnou, ale opět v kontinuálním trendu, je narůstající počet dětí integrovaných individuálně, nikoli ve speciálních třídách běžných škol.
  6. Přechody ze speciální školy do školy běžné jsou v řádu stovek, ale čísla zkresluje skutečnost, že řada škol dříve „praktických“ se „přejmenovala“ na základní školy se speciálními třídami.
  7. Z personálních podpůrných opatření jsou nejfrekventovanější podpůrná opatření zajišťovaná pedagogy (pedagogická intervence), speciálními pedagogy (předměty speciálně pedagogické péče) a až poté podpora asistenta pedagoga na 0,5 úvazku. Nároky na tato opatření představují 96 % všech výdajů. Na podpůrná opatření v podobě speciálních pomůcek a učebnic šlo jen 4 % všech finančních nákladů na společné vzdělávání.
  8. Celkové finanční nároky na podpůrná opatření v běžných školách zřizovaných krajem, obcí či svazkem obcí od 1. 9. 2016 do konce září 2017 byly v celkové výši 2,071 mld. Kč.  Pokud jde o školy zřízené podle § 16 odst. 9(tzv. “speciální“) je jejich financování již od roku 2005 nastaveno tak, že prioritním zdrojem jejich financování je financování normativní, tj. financování na „dítě, žáka“, a to včetně příplatku na zdravotní postižení. Tento příplatek zohledňuje především nižší počet žáků v těchto školách (popř. třídách: nejčastěji 6 – 14 žáků, výjimečně i 4 – 6 žáků) a krajské úřady dále mohou tyto školy dofinancovat z krajské rezervy, kterou si každoročně vytváří z finančních prostředků státního rozpočtu, které jsou jim přidělovány pomocí republikových normativů z MŠMT. Uplatňování dalších finančních prostředků formou podpůrných opatření mělo být zcela výjimečné. Na podpůrná opatření ve speciálních školách zřizovaných krajem, obcí či svazkem obcí bylo v období leden až srpen 2017 celkem poskytnuto krajům přes 143 mil. Kč. Požadavky na podpůrná opatření v těchto speciálních školách však v měsíci září a říjnu roku 2017 vzrostly o dalších 129 mil. Kč na nově poskytovaná podpůrná opatření ve školním roce 2017/2018. Jen tato nová podpůrná opatření pak v celoročním vyjádření činí
Nahrávám...
Nahrávám...