dnes je 1.10.2022

Input:

Logopedická prevence a učitel bez odborné kvalifikace v oblasti logopedie

1.11.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.8.2
Logopedická prevence a učitel bez odborné kvalifikace v oblasti logopedie

Mgr. Eva Kolesová

V současné době se celá řada dětí potýká s vadnou výslovností různých hlásek. Lze říci, že počet dětí s narušenou komunikační schopností (NKS) narůstá. Všeobecně je také známo, že se vady řeči více týkají chlapců než děvčat. Když má dítě obtíže s nesprávnou výslovností některých hlásek, ale v ostatních oblastech vývoje je vše v normě, hovoříme o tzv. patlavosti (dyslálii). Dyslálie je druh narušené komunikační schopnosti, která se řadí mezi poruchy artikulace. Je charakteristická tím, že je narušena výslovnost jedné nebo více hlásek. Jedná se o nejrozšířenější vadu řeči u dětí i dospělých.

Logopedická diagnostika a péče

V průběhu vývoje dítěte je důležité sledovat jeho celkový psychomotorický vývoj. Všechna anamnestická data jsou pro nás při diagnostice i následné terapii NKS důležitá. Vždy je důležité obrátit se na odborníky raději dříve. Zajistíme tím více času na potřebnou terapii, která zcela běžně trvá řádově několik měsíců, někdy i déle než rok. Na častou otázku, kdy je ideální začít s logopedií, neexistuje jednoznačná odpověď. Když má rodič (nebo pedagog) jakékoliv podezření, že se něco nevyvíjí správně, je zcela v pořádku navštívit odborníka klidně i ve dvou letech věku dítěte. Tím dokážeme včas diagnostikovat děti s opožděným

vývojem řeči nebo vývojovou dysfázií. Pokud má rodič nebo pedagog podezření, že se u dítěte rozvíjí dyslálie, je vhodné vyhledat logopeda ve věku mezi 4. až 5. rokem. Logoped si dítě poslechne a zjistí, zda je výslovnost hlásek vzhledem k věku v normě, nebo zda je potřeba zahájit logopedickou terapii.

Již od útlého věku můžeme dětem se správnou výslovností hlásek pomáhat. Nejdůležitější je být dětem dobrým řečovým vzorem, hodně si s dětmi povídat, rozvíjet slovní zásobu, učit je říkanky a písničky, rozvíjet jemnou a hrubou motoriku, grafomotoriku, krátkodobou verbální paměť atd. Dále je velmi důležité, aby mělo dítě dostatečně ohebná mluvidla jazyk, rty, tváře, mimiku. Kromě dobré pohyblivosti mluvidel je důležité i správné nosní dýchání. K nácviku každé hlásky je potřeba umět jiné pohyby jazyka, rtů, mimiky. Proto je potřeba, věnovat čas nejdříve nácviku správného postavení mluvidel a nápodobě zvuků. Těmto cvičením říkáme "preventivní logopedická cvičení". Této prevenci se mohou věnovat rodiče, paní učitelky v MŠ, které mají kurz logopedické prevence, a také logopedi. Když se správná pohyblivost mluvidel nedaří a ve výslovnosti hlásek nedochází k žádnému posunu, je potřeba vyhledat logopeda, jehož pomoc je při nácviku hlásek nepostradatelná. V následujícím textu se budeme věnovat hláskám, s jejichž nesprávnou výslovností se můžeme u dětí setkat nejčastěji.

Podpora vzniku hlásek: "V" + "F"

V i F jsou takzvané labiodentální hlásky, při jejichž výslovnosti se horní zuby dotýkají dolního rtu. Špatná výslovnost hlásky V a F často spočívá právě v tom, že dítě neumí tímto způsobem nastavit mluvidla. Potom může místo hlásky V používat hlásku B nebo U. Řeč pak může znít třeba takto: Bašek se koupe be baně. místo Vašek se koupe ve vaně. Ue uodě je uodník. místo Ve vodě je vodník. U vadné výslovnosti hlásky F děti většinou pouze foukají, ale nedávají zuby na spodní ret.

Před samotným nácvikem hlásky V je nejdříve nutné nacvičit správné postavení zubů "zakousnutých" do spodního rtu. Někdy se toto postavení mluvidel pouhou nápodobou vůbec nedaří. V takovém případě můžeme prstem zatlačit spodní ret prstem a opatrně ho strčit pod horní zuby. Takto by mělo dítě chvilku vydržet a potom spodní ret pustit. Když se kousnutí do spodního rtu daří, snažíme se vytvořit zvuk hlásky V, a to tak, že si hrajeme například na zvuk včelky. Zuby se "zakousneme" do spodního rtu a dlouze vyslovíme VVVVVV – zvuk je podobný, jako když bzučí včela. Po chvilce spodní ret pustíme a ozve se V. Stejným způsobem cvičíme slabiky: VVVA, VVVE, VVVY, VVVO, VVVVU. Když se slabiky daří, můžeme zkoušet slovíčka s hláskou V na začátku (VANA, VÁZA, VODA, VEDE...). Jestliže se tento způsob daří, začínají se dětem dařit také slova s hláskou V uprostřed slov. MÁVÁ, LEVÁ, PIVO, NOVÝ... Pokud se pomocí této nápodoby a cvičení hláska V nedaří, je potřeba vyhledat pomoc logopeda.

S hláskou F můžeme dítěti pomoci podobně jako u hlásky V. Opět je potřeba nejdříve opřít zuby o spodní ret. Následně si hrajeme "na vítr". Foukáme přes zuby a nápodobou vyslovujeme FFF. Nejdříve můžeme zkoušet šeptem, potom nahlas. Začínáme vždy s hláskou F na začátku slabik a slov: FFFA, FFFE, FFFI, FFFO, FFFU. FFFÉN, FFFFOUKÁ, FFFILIP. Následně je postup stejný jako u hlásky V. Když se daří hláska F na začátku slov, přecházíme na nácvik uprostřed a na konci slov (KAFE, HAFÁ, BÁBOVKA, LEV).

Komentář: Pouhé opravování a opakování slov nebo říkanek, aniž by dítě vědělo, jak má hlásku správně vytvořit, patří mezi špatné postupy a tím pádem nefunguje. Pokud se s pomocí preventivních cvičení nebude dařit rozcvičit mluvidla a hlásky V a F se nepodaří, doporučujeme využít péči logopeda. Ten názorně ukáže a vysvětlí, co a jakým způsobem je potřeba doma cvičit.

Podpora vzniku hlásek: "K" + "G"

Hláska K i G se tvoří na měkkém patře. Jedná se o místo, které se nachází vzadu na horním patře. Je to místo, na kterém se tvoří dávivý reflex nebo na kterém kloktáme, když nás bolí v krku. Děti nejčastěji hlásku K zaměňují za hlásku T. V řeči pak vypadá výslovnost třeba takto: Tutačta tutá tu tu. místo Kukačka kuká ku ku. Podobně je to i s hláskou G. Místo G děti vyslovují D: Fotbalisti dali dól. místo Fotbalisti dali gól. V horších případech děti hlásku úplně vynechávají a vůbec ji netvoří. Potom je řeč velmi obtížně srozumitelná, někdy až nesrozumitelná: ája – Kája, ůň – kůň, babiča – babička, vojá – voják.

Před tím, než s dítětem navštívíme logopedii, můžeme vznik hlásky K, G podpořit tím, že začneme rozcvičovat měkké patro, na kterém se K a G tvoří. Velmi oblíbené je třeba pití brčkem, nácvik kloktání, šeptání. Dále je možné využít k aktivaci měkkého patra hlásku Ch. Když dítě umí vyslovit hlásku Ch, můžeme si zahrát "na prasátko". Dítě otevře ústa, jazyk nechá volně ležet v ústech a chrochtá jako prasátko. Tímto cvičením se zapojí do akce měkké patro a následně může z hlásky Ch vzniknout hláska K. Když dítě vysloví hlásku Ch a zároveň přitom na měkkém patře přitlačí, ozve se KCh. Tento zvuk je potřeba nejdříve nacvičit v koncových slabikách áKCh, éKCh, íKCh, óKCh, úKCh. Když se toto spojení daří, je možné přejít k nácviku slov s hláskou K na konci... vojákch, panákch, pavoukch... posléze se začne dařit vyslovit hlásku K čistě bez pomoci hlásky Ch. Po správném nácviku na konci slov přecházíme ke cvičení hlásky K na začátku a uprostřed slov.

Komentář: Pouhé opravování a opakování slov nebo říkanek, aniž by dítě vědělo, jak má hlásku správně vytvořit, nefunguje. Pokud se Vám nebude dařit rozcvičit měkké patro a hláska K a G se Vám nápodobou nepodaří, je dobré využít péči logopeda. Ten názorně ukáže a vysvětlí, co a jak je potřeba cvičit.

Podpora vzniku hlásek: "TDN"

Správná výslovnost hlásek TDN je velmi důležitá pro vývoj správné výslovnosti hlásky R. Hlásky TDN by dítě mělo umět artikulačně tvořit od tří let. Pokud tomu tak je, během 5.–7. roku věku se z těchto hlásek spontánně vyvine hláska R. Nejčastější chybou je výslovnost hlásek TDN takzvaně na spodině ústní. To znamená, že dítě neumí zvednout celý jazyk a opřít špičku jazyka za horní zuby. Hlásky TDN tím pádem netvoří na horním patře. Jazyk zůstává ležet v ústech a vůbec se nezvedá. Pro správný nácvik těchto hlásek je nejdůležitější vyzrálá motorika jazyka. Především schopnost otevřít ústa a opřít špičku jazyka za horní zuby. Před samotným nácvikem hlásek TDN je potřeba důkladně rozcvičit mluvidla, především jazyk. Toho dosáhneme s pomocí artikulačních a dechových cvičení:

  • Otevřeme ústa, olizujeme jazykem rty dokola, na obě strany;

  • otevřeme ústa, olizujeme špičkou jazyka dolní ret (houpeme jazýčkem jako na houpačce);

  • otevřeme ústa, olizujeme špičkou jazyka horní ret (jako stěrače v autě);

  • zavřeme ústa, jazýček dělá boule do tváří (jako když máme bonbón);

  • opička – zavřeme ústa, vstrčíme jazyk dolů mezi zuby a dolní ret (totéž nahoru);

  • koníček – klapeme jazýčkem, jako když jede koník;

  • čertík – napodobujeme pohyb jazykem, jako když blekotá čert (jazyk by měl směřovat nahoru);

  • cvičíme výdrž opřeného jazyka za horními zuby – jazyk musí být rovný, nesmí se kroutit;

  • nácvik správného nosního dýchání – nádech nosem, výdech ústy (ideální jsou různé dětské hry, při kterých využíváme různé pomůcky a foukací hračky – foukání brčkem do vody, foukání do kuliček vaty, papírků, pískání na píšťalku, flétnu, do bublifuku, na svíčku atd.

 

Když je jazyk dostatečně ohebný, napodobujeme zvuky autíčka Tú Tú Tú, traktoru DDD, DN DN DN, zpíváme NA NA NA, NE NE NE. Dále můžeme cvičit slabiky DA DA DA, DE DE DE, TA TA TA, TE TE TE atd. Při této průpravě je vždy potřeba dbát na to, aby špička jazyka směřovala na horní patro za horní zuby. Když se tato průprava a cvičení nedaří, je potřeba navštívit logopeda.

Komentář: Pouhé opravování a opakování slov nebo říkanek, aniž by dítě vědělo, jak má hlásku správně vytvořit, nefunguje. Pokud se Vám nebude dařit rozcvičit mluvidla a hlásky TDN se dítěti nepodaří vyslovovat správně, doporučujeme využít péči logopeda. Ten názorně ukáže a vysvětlí, jakým způsobem.

Podpora vzniku hlásky: "L"

Správná výslovnost hlásky L a TDN je velmi důležitá pro vznik správné výslovnosti hlásky R. Hlásku L by mělo dítě umět artikulačně tvořit od tří let (stejně jako TDN popsané výše). Pokud tomu tak je, během 5.–7. roku se z těchto hlásek spontánně vyvíjí hláska R. Do té doby je zcela v normě, když dítě používá hlásku L místo hlásky R. Řeč potom zní takto: Klistýna je klásná. místo Kristýna je krásná. Lyba plave v lybníku. místo Ryba plave v rybníku. Tento způsob výslovnosti je vývojově zcela správný. Naopak je problém, když dítě hlásku L nevysloví vůbec a nebo ji nahrazuje hláskou V nebo U (Vetadvo vetí. místo Letadlo letí. apod.). Nejčastější chybou je výslovnost hlásky takzvaně na spodině ústní. To znamená, že dítě neumí zvednout celý jazyk a opřít špičku jazyka za horní řezáky. Hlásku L tím pádem netvoří na horním patře, ale na spodině ústní, přičemž se jazyk vůbec nezvedá. Pro správný nácvik hlásky L je nejdůležitější vyzrálá motorika mluvidel, především jazyka. Zcela zásadní je schopnost otevřít ústa a opřít špičku jazyka za horní řezáky. Když chceme cvičit hlásku L, je potřeba nejdříve rozcvičit mluvidla. To můžeme udělat s pomocí artikulačních cvičení:

  • Otevřeme ústa, olizujeme jazykem rty dokola, na obě strany;

  • otevřeme ústa, olizujeme špičkou jazyka dolní ret (houpeme jazýček jako na houpačce);

  • otevřeme ústa, olizujeme špičkou jazyka horní ret (jako stěrače v autě);

  • zavřeme ústa, jazýček dělá boule do tváří (jako když máme bonbón);

  • opička – zavřeme ústa, vstrčíme jazyk dolů mezi zuby a dolní ret (totéž nahoru);

  • koníček – klapeme jazýčkem, jako když jede koník;

  • čertík – napodobujeme pohyb jazykem, jako když blekotá čert (jazyk by měl směřovat nahoru);

  • cvičíme výdrž opřeného jazyka za horními zuby – jazyk musí být rovný, nesmí se kroutit;

  • cvičíme výdrž opřeného jazyka za horními zuby – dítě drží jazyk za horními zuby, my počítáme do pěti;

  • potom do deseti a více. Čím delší časový úsek dítě jazyk udrží, tím lépe.

 

Komentář: Když se vůbec nedaří jazyk rozcvičit, je nutné zajít pro radu na logopedii. Logoped názorně ukáže, co a jak je potřeba pravidelně cvičit. Může také doporučit masáže jazyka, nebo tzv. myofunkční terapii. Tato cvičení je potřeba vždy provádět s pomocí odborníka.

Když je jazyk dostatečně motoricky zralý, můžeme zkoušet nácvik hlásky L. První nejdůležitější krok je, aby dítě otevřelo ústa a opřelo jazyk za horní řezáky. V této poloze zkoušíme vytvořit dlouhý zvuk LLLLL a až potom "plácnout" volně jazykem směrem dolů. Když se to podaří, ozve se hláska L. Stejným způsobem se cvičí slabiky LLLLA, LLLLE, LLLLI, LLLLLO, LLLLU. Když dítě umí správně tvořit slabiky, je možné přejít k nácviku slov s hláskou L na začátku. LLLLAMPA, LLLLES, LLLLIST, LLLLOĎ, LLLLUK. Když se daří hláska L vyslovit správně, je možné přecházet ke slovům, ve kterých je L uprostřed a na konci slov. Pro každé dítě může být nácvik různě obtížný, proto je dobré "nedřít" a nesnažit se zbytečně. Když se při cvičení objeví chyby, které laik nepozná, může se dítě naučit výslovnost špatně. V takovém případě je ideální navštívit logopeda a cvičit pod jeho vedením.

Komentář: Pouhé opravování a opakování slov nebo říkanek, aniž by dítě vědělo, jak má hlásku správně vytvořit, nefunguje. Pokud se nebude dařit rozcvičit mluvidla (především jazyk) a hláska L se nápodobou nedaří, doporučujeme využít péči logopeda.

Podpora vzniku hlásek: "ŤĎŇ"

Správná výslovnost hlásek ŤĎŇ je velmi důležitá pro vznik správné výslovnosti tzv. tupých sykavek ČŠŽ. Hlásky ŤĎŇ by mělo dítě umět vyslovovat správě přibližně od čtyř až čtyř a půl let. Pokud tomu tak je, zcela přirozeně se z těchto hlásek spontánně vyvine ČŠŽ. Nejčastější vadnou výslovností nebo záměnou je výslovnost TDN místo ŤĎŇ. Řeč potom zní takto: Deda delá lod. místo Děda dělá loď. Kote je v bote. místo Kotě je v botě. Někdy se stává, že i přesto, že dítě neměkčí, umí hlásky ČŠŽ vyslovit správně, a někdy dokonce místo hlásky Ť vyslovuje hlásku Č. Tačínek má koče. místo Tatínek má kotě. Když chceme s nácvikem měkčení dětem pomoci, musíme nejdříve důkladně rozcvičit jazyk a rty. Jazyk by měl být správně otočený špičkou za spodní zuby, zbytek celého jazyka by měl být vyklenutý nahoru (jako do "mostu"). Velmi často se tuto pozici jazyka nedaří nacvičit. V takovém případě je potřeba pomoci prstem (případně malou lžičkou) zatlačit špičku jazyka dolů. Aby se takové postavení jazyka v ústech podařilo, je dobré provádět tyto cviky:

  • Otevřeme ústa, olizujeme jazykem rty dokola, na obě strany;

  • otevřeme ústa, olizujeme špičkou jazyka dolní ret (houpeme jazýček jako na houpačce);

  • otevřeme ústa, olizujeme špičkou jazyka horní ret (jako stěrače v autě);

  • zavřeme ústa, jazyk dělá boule do tváří (jako když máme bonbón);

  • opička – zavřeme ústa, vstrčíme jazyk dolů mezi zuby a dolní ret (totéž nahoru)

  • otevřeme ústa, opřeme špičku jazyka za horní zuby, potom opřeme špičku jazyka za spodní zuby;

  • korýtko – vyplázneme jazyk a snažíme se z jazyka vytvořit ruličku, korýtko;

  • koníček – klapeme jazykem, jako když jede kůň.

 

Sluchové rozlišování: "TDN" x "ŤĎŇ"

Jako první cvičení je vhodné nejdříve zkoušet, zda dítě dokáže tvrdé a měkké hlásky navzájem sluchově rozlišit. Pro cvičení si připravíme kostky (nebo menší kamínek), oblíbeného plyšáka (nebo polštářek). Vysvětlíme dítěti, že kostka je tvrdá a plyšák je měkký, stejně jako písmenka a slova v naší řeči. Následně říkáme slova a učíme dítě rozpoznat, zda slyšelo tvrdé nebo měkké hlásky ve slovech. Pro správné pochopení dětem musíme vysvětlit, že když slovo obsahuje tvrdé souhlásky, jazyk se zvedá za horní zuby. Zatímco když slovo obsahuje měkké souhlásky, jazyk je v ústech dole (leží jako na měkkém polštáři). V praxi to vypadá tak, že říkáme dítěti jednotlivá slova nebo ukazujeme obrázky. Obrázky popisujeme a zároveň přiřazujeme podle toho, co dítě slyší: např. táta – patří ke kostce (tvrdé slovo), děti – patří k plyšákovi (měkké slovo) atd. Často se stává, že samotný nácvik sluchového rozlišování pomůže natolik, že dítě začne měkčení ŤĎŇ správně vyslovovat.

Komentář: Když se s pomocí rozcvičování jazyka a nácvikem sluchového rozlišování a napodobování slabik či slov správná výslovnost hlásek ŤĎŇ nepodaří, doporučujeme navštívit logopeda, který dítě správnou výslovnost hlásek naučí. Pouhé opravování a opakování slov nebo říkanek, aniž by dítě vědělo, jak má hlásku správně vytvořit, nefunguje. Pokud se Vám nebude dařit dostatečně rozcvičit nebo nebudete úspěšní při nácviku správného sluchového vnímání, doporučujeme využít péči logopeda.

Vznik hlásek: "ČŠŽ"

Správná výslovnost hlásek ČŠŽ (ČŠŽ také nazýváme tupé sykavky) souvisí se správným vývojem tzv. měkkých souhlásek ŤĎŇ. Když dítě správně měkčí, je zde velká pravděpodobnost, že se hlásky ČŠŽ vytvoří spontánně. Tupé sykavky by se měly začít samovolně tvořit mezi čtvrtým a pátým rokem života. Když tomu tak není, můžeme slyšet spoustu různých variant nesprávné výslovnosti těchto sykavek. Nejčastější formou nesprávné výslovnosti je záměna hlásek ČŠŽ za hlásky CSZ (např. caj – čaj, sála – šála,

zelva – želva). Když se přidá nesprávná výslovnost několika hlásek najednou, může být ve výsledku řeč velmi obtížně srozumitelná. Babicka a deda mají stene. místo Babička a děda mají štěně. Kromě této záměny existuje celá řada dalších nesprávných způsobů výslovnosti, které děti používají. Patří mezi ně vkládání jazyka mezi zuby (tzv. interdentální sigmatismus), křivení čelisti, tvorba hlásek na nesprávném místě, například po stranách jazyka (laterální sigmatismus) apod. Když chceme dětem pomoci s nácvikem tupých sykavek ČŠŽ, musíme nejdříve důkladně rozcvičit jazyk a rty. Kromě toho je také důležité, zda má dítě správný skus a všechny zuby. Například chybějící přední zuby, velký předkus nebo otevřený skus mohou být příčinou nesprávné výslovnosti hlásek ČŠŽ.

Nahrávám...
Nahrávám...