dnes je 28.3.2024

Input:

Literární texty jako prostředek EV

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.6.6
Literární texty jako prostředek EV

doc. PhDr. Hana Horká, CSc.

 

Přiměřená aplikace uměleckého obrazu přírody a vyprávění, např. o louce, lesu, rostlinách, zvířatech a člověku, umožňuje citový prožitek a přijímání hodnot před zdůvodněním, racionálním vysvětlením a pochopením.

Vybrané texty se mohou stát zdrojem podnětů k rozvíjení poznávacích, hodnotících a přetvářecích vztahů k přírodě a celému životnímu prostředí. Přijměte je jako zdroj inspirace, který je otevřen doplňování a dalšímu zpracování.

 

Nejprve o jednom hochu, který šel lesem

Ondřej Sekora

Po lesní pěšině šel hoch, ani nevím, jak se jmenoval a něco si hvízdal. Co to bylo, to vám také nepovím. Znělo to nějak jako: "Uí-uí-ui-uiuííí." Nevíte, jaká to mohla být písnička?

Hoch by si byl tak hvízdal jistě až na konec lesa, ale najednou se mu do písničky něco vpletlo. Takové: "Šššššš-šš-šš."

Jak když prší.

Neprší snad doopravdy? Hoch natáhl ruku a díval se do nebe.

Kdepak pršet! Obloha byla čisťounká jako obálka nového sešitu a na ruku ani nekáplo.

Ale pořád se ozývalo: "Šššš-š-ššš." Co by to mohlo být a odkud to asi přichází? Aha, z levé strany z té hromádky pod stromem, právě tuhle - po-dí-vej-te se!

Hoch rozevřel úžasem oči. Pod smrkem bylo vysoké, vysokánské mraveniště, skoro vyšší než hoch sám, a na něm mravenců, až to šustilo. Samé: "Ššššššššššš."

Všude, ale všude jich bylo plno, plničko, jen se před očima míhali. Jeden mravenec běžel sem, druhý tam, každý něco nesl, každý něco dělal, podívejte se na tohohle mravenečka, jak se žene s malým průhledným kamínkem do mraveniště: Kam utíkáš s tím pokladem? Snad si nemyslíš, že je to diamant? Nebo tím chceš zasklívat okna?

A podívejte se sem! Tenhle mravenec je jistě nějaká chůva. Nese kuklu, malé mravenčí děťátko v peřince, někam na sluníčko. Pořád šťouchá do uschlého lístku a neví, chudák, jak jej přelézt. Lez víc napravo, chůvičko! Tam je lepší cesta. Nebo podlez!

A tady? Tři mravenci, siláci, táhnou mrtvou vosu do mraveniště, ale sotva ji utáhnou. No, to by nikdo neřekl, co lze všechno vidět, když se člověk dostane tak blízko k mraveništi!

 

Náměty k práci s textem:

(Náměty k práci představují pouze východisko pro další aplikaci v praxi. Počítá se s aktivním zapojováním dětí do činností a s respektováním věkových zvláštností při poznávání přírody vůbec).

- Pokud se dostanete i vy blízko k mraveništi, pozorujte chování mravenců. Podněcujte děti otázkami typu: Jak se starají mravenci o své základní potřeby (potravu, vodu, kyslík, přiměřené místo/prostor k životu - jejich "domov").Všimli jste si, jak se posunují v zástupu. Na mravenčí chodníček položte semena různých lesních rostlin nebo překážku ze dřeva či mrtvou mouchu. Zjistěte, jak mravenci překonávají překážky, dovedou zdolat těžké náklady, živí se drobným hmyzem a tím chrání les. Pomáhají rozšiřovat rostliny, neboť odnášejí i některé plody.

- Můžete naslouchat zvukům mraveniště. Pamatujte, že mraveniště se nesmí přenášet a poškozovat. Neubližujme jim a nepoškozujme místa, kde mravenci žijí. Čím více mravenišť je v lese, tím je les zdravější!

- Zkuste v pohybové činnosti napodobit pohyb mravenců - vaše paže a ruce slouží jako tykadla, jimiž se mravenci dotýkají, když se míjejí.

- Proč se o některých lidech říká, že jsou pilní jako mravenci? Jak je popisována pracovitost mravenců?

- Jistě znáte nějakou říkanku či písničku o mravencích. O čem se v ní vypráví? Co všechno se dozvíte o mravencích např. z Mravenčí ukolébavky (text Zdeněk Svěrák, hudba Jaroslav Uhlíř)?

 

Slunce šlo spát za hromádku klád,

na nebi hvězdy klíčí.

Už nepracuj, mravenečku můj,

schovej se do jehličí.

 

Ref.: Máš nožičky uběhané,

den byl tak těžký,

pojď, lůžko máš rozestlané,

v plátku od macešky.

 

Hajá a sní mravenec lesní,

v hromádce u kapradí.

Nespinká sám, s maminkou je tam,

tykadlama ho hladí.

 

- Která část se vám nejvíce líbí? Proč? Proč asi autoři složili tuto ukolébavku? Vzpomenete si na ukolébavku, kterou vám zpívala maminka? Pokud ne, zavzpomínejte doma s maminkou.

 

Pejsek a kočička

Josef Čapek

"Máme tom my zvířátka vůbec někdy s dětmi trápení," připojil se pejsek.

"Nás, pejsky, zas tahají za uši, a to vám bolí, že se to ani vypovědět nedá. Pes má uši na hlídání, pořád jen poslouchá, kde se co šustne, aby to tak nebyl zloděj nebo loupežník; pes má, panečku, ouška nějak citlivá! A teď si představte, že přijde takový kluk, sám má uši třebas nemyté, a teď vás tahá za ouška a cásá za ně, jako kdyby to byl nějaký hadr. A ještě vám přitom třeba šlápne na nohu, až to kvikne. To pak, pane, jak jsem dobrák od kosti (já nejraději takhle ty měkčí, z drůbeže nebo telecí), to pak přestávají všechny špásy a usápnu se na kluka a zařvu na něj: "Jedeš, ztrať se, ztrať, nebo bych tě rafnu a pak kluk utíká a brečí, že byl pes na něho zlý. Tak to taky byste měl, pane Čapek, do těch vánočních novin napsat, aby děti netahaly psy za ouška a nešlapaly jim na tlapičky.""A to tam zároveň napište, aby taky kočkám nešlapaly na tlapičky

a netahaly je za ouška," připojila se kočka; "nás to taky bolí, zrovna tak jako psy."

"A pejsky ať taky netahají za ocas, to my také nemáme rádi," řekl pes.

"Tak teď to všechno napište a dejte nám něco za dobrou radu."

 

Náměty k práci s textem:

- Kdo z vás by chtěl být na místě kočičky nebo pejska? Proč? Jistě i vy toužíte po nějakém zvířecím kamarádovi. Dokážete se o něj postarat? Víte, co vašemu zvířeti nejlépe vyhovuje a co zase naopak vůbec nesnáší?

- Rozlišujte mezi skutečnými a pohádkovými zvířaty - uveďte jejich názvy včetně charakteristiky (použijte knih, pohádek, kreslených seriálů, vtipů, filmů aj.). Příklad: Kačer Donald = samec kachny; Kačer Donald mluví, obléká se, řídí auto atd. Přineste si knihy s obrázky zvířat (rostlin).

- Která zobrazení zvířat (rostlin) jsou příkladem pro odpovědné jednání člověka k přírodě? Která naopak ukazují ty nejhorší vztahy k přírodě?

 

Co chybělo ve skřivaní písničce

Jindřich Balík

Nebem šlo slunce. Zářilo, zářilo, svítilo, svítilo a koukalo

z vysokánské modré výšky dolů na zem.

Zlaté oči všechno viděly - ptáky, myšky, zajíce, ryby, raky

v rybníce, lišky, šišky, stůl i židli, vosu spadlou do povidlí,

kola, auta, bagry, vlaky, koloběžky jistě taky, šnečí domky na stráni.

Mělo svět jak na dlani.

Neslyšelo ale nic. Zlaté uši neslyšely ani šumění lesů, ani

bzučení včel, ani zvonění zvonů. Neslyšely, jak houká vlak, jak pískají kluci na prsty. Neslyšely ani buben a trumpetu z pouti.

Slunce je nešťastné.

Slunce se rmoutí.

Září a září, a svítí a svítí, a přitom hubuje a hubuje. Z vysokánské modré

výšky vidí všechno, ale neslyší vůbec nic. Ať napíná zlaté uši sebevíc.

A tak se mračí a mračí, až si toho mračení všiml skřivan.

"To už snad stačí," řekl, "slunce přece nemůže mít pořád

takové starosti. Ještě by mu mohly zůstat na čele vrásky. Mohly by

mu zešedivět vlásky. Takhle to nemůžu nechat."

A vyletěl vzhůru do vysokánské modré výšky, k vysokánskému

modrému nebi a začal slunci zpívat.

V jeho písničkách bylo šumění lesů i bzučení včel, houkání

vlaků, i šeptání trav, pípání žluťoučkých kuřátek, štěkání psa, co

se vyhřívá u vrátek.

To všechno slunce slyšelo ve vysokánské modré výšce ze

skřivaní písničky. Bylo teď šťastné a spokojené. Šlo vesele nebem,

zářilo a zářilo, svítilo a svítilo, a smálo se. Čelo mělo hlaďoučké,

čisté, bez jediné vrásky.

Zlaté oči všechny viděly, zlaté uši všechno slyšely. Jenom

buben z pouti ne. Ten ve skřivaním zpívání chyběl.

Ale řekněte sami - copak se do skřivaní písničky hodí buben?

 

Náměty k práci s textem:

  • Představte si, že jste sluníčko, které putuje po obloze. Co všechno vidíte a slyšíte? Slyšeli jste zpívat skřivana?

  • Máte-li možnost, pozorujte skřivana, který stoupá vzhůru a krásně zpívá. Dolů padá jako kámen, aby se skryl nepozorován mezi hroudami na poli.

  • Vzpomenete si, co bylo ve skřivaních písničkách?

  • Při pobytu venku - v parku, v lese, na zahradě apod. si najděte "své" místo, kde se budete cítit dobře, a chvíli v něm setrvejte. Vnímejte zrakem, sluchem, hmatem a čichem:

1. Vytvořte ze své ruky zvláštní naslouchátko a pokuste se naslouchat svému prostředí.

2. Použijte ruku k nalezení teplejších a studenějších míst.

3. Nosem zkuste objevit tři nové vůně.

  • Hledejte v přírodě tři předměty těchto vlastností: těžký - lehký, drsný - hladký, mokrý - suchý, měkký - tvrdý. "Sbírku" si společně prohlédněte a společně se pokuste určovat vlastnosti předmětů.

  • Připravte si rámečky z papíru a při pobytu v přírodě hledejte zajímavá místa (tvary a seskupení). Položte na ně rámeček a připravte si tak "galerii", kterou si na závěr s kamarády prohlédnete a budete si navzájem sdělovat, co vás v daném místě nejvíce zaujalo a proč.

  • Pozorujte, kdo se ubytoval ve vaší budce. Sledujte, nejlépe dalekohledem, co všechno dělá pták, aby mohl vyvést mláďata (na podzim nezapomeneme budku vyčistit). Můžete zjistit, jak dlouho nosil materiál na hnízdo, jak dlouho mláďata krmí a kolik jich vyvede. Při čištění sledujeme, z čeho si pták vytvořil hnízdo.

 

Jak to čmelák dobře vymyslel

Jindřich Balík

 

Svítalo Slunce vyskočilo z lesů a pomalinku si vykračovalo

po obloze.

Všechno se probouzelo - pole i louky i lesy, stromy i kytky

i kameny, rybníky, řeky i prameny.

Všichni se probouzeli - brouci i motýli i myšky i zajíci,

všichni otvírali oči, protahovali se, zívali a vykukovali z pelíšků,

z úkrytů a ze skrýší, z postelí a z postýlek, jestli je už opravdu ráno.

A bylo. Zrovna takové, jak je shora psáno.

Čmelák se taky vzbudil. Chtělo se mu ještě spát, ale hlad ho

nenechal. Kručelo mu v břiše.

"Tiše, tiše," napomínal bříško čmelák, "však se dočkáš."

A rozhlížel se, co si dá k snídani.

"Šťávu z růže? Nebo z fialky? Nebo snad diviznu kapánek

olíznu?" Přemýšlel, přemýšlel a nevěděl si rady. Všude kolem bylo plno

kytek a květů, všude vonělo tolik vůní, že se nemohl rozhodnout,

čím upokojit hladový žaludek.

Přemýšlel, přemýšlel a najednou se ťukl do čela: "Co bych si

lámal hlavu? Proč mám ztrácet čas? Vezmu všechny kytky hezky

po pořádku. Namíchám si na snídani podle chuti koktejl ranní."

A usmál se, jak to dobře vymyslel.

Mlsně se olízl a začal ochutnávat jeden květ za druhým.

Lítal a lítal, a míchal a míchal, až sotva dýchal.

A když nemohl ani lítat, ani pít, posadil se do trávy, a protože

měl spoustu času, brnkal na plyšovou basu.

 

Náměty k práci s textem:

  • Zkuste poznat, zda bzučí včela nebo čmelák Jistě snadno poznáte hluboký bzukot čmeláka. Jak to autor článku vyjadřuje v textu?

  • Pozorujte včely a čmeláky při práci: Jak sbírají pyl? Všimněte si, že čmeláci mohou opylovat květy s dlouhou trubkou (např. jetel), protože mají dlouhý sosák.

  • Pokuste se vysvětlit, proč není vhodné vypalovat meze.

  • V křoví, na loukách, v lese se setkáváme s různými druhy vůní: suchého či vlhkého listí, lesní hlíny, mechu, půdy, stonků, jehličí, květin, plodů, hub, bylin a dřeva. Nasbírané vonící přírodniny si můžete rozdělit na příjemné, nepříjemné, sladké, hořké, ostré atd. V kelímku (od jogurtu) si pak namíchejte "vůňový koktejl" jako čmelák.

 

Když všechno kvete

Kamila Sojková

V zeleném trávníčku rozkvetly pampelišky a svítí jako zlaté lampičky a Olinka je trhá oběma rukama, rozhazuje po trávě i po pěšině a volá: "Dědečku, dědečku, podívejte se, co mám peněz!" Dědeček sedí u včelína a hledí do rozkvetlé jabloně. Nepodívá se. Neodpovídá. "Pročpak, dědečku, nemluvíte?" "Poslouchám hudbu, Olinko!" "Já nic neslyším. Co hraje?" "Pojď sem!" Olinka stiskla hrst zlatých květů do dlaně a běží travnatým chodníčkem k dědečkovi. "Poslouchej!" V koruně jabloně, obalené růžovými květy, to hučí jako v úle. "To není hudba! To jsou, dědečku, včely! A nehrají! Jenom bzučí!"

Dědeček se usmívá. "Bzučí, bzučí, ale je to jako krásná hudba, Olinko, jen poslouchej!" Olinka poslouchá, dívá se do větví a najednou zahlédne malé hnízdečko. "Jé - dědečku - támhle je hnízdo!" "To si udělala pěnkava. Hezky si to vybrala. Pěkně tu dětem ustlala. Větřík je kolébá, květy jim voní, včeličky hrají a zpívají." "Já bych chtěla mít taky takovou postýlku, jako mají pěnkavy. Taky bych chtěla, aby mě vítr kolébal, květy aby mi voněly, včeličky zpívaly." "I ty jedna! Málo se tě maminka nakolíbala? Peřinky máš jako květ - a to zpívání - sám ti večer zpívám: Vdávalo se motovidlo. Chceš?" "Ale - dědečku, vy jste - včeličky nezpívají o motovidle. Ty zpívají jinačí - " "Ba, ba," kývá dědeček. "Ty umějí písniček! Každému kvítku zpívají jinou." "Jakou zpívají pampelišce?" "Pampeliško, bzum - otevři svůj dům!" "A když přiletí včelička k sedmikrásce - co zpívá?" "Sedmikrásko milá - jako víla bílá - dáš včeličce pít? Fialce v křoví zazpívá: fialová fialinko - včelka ťuká na okénko." "A co zpívá tulipánku?""Tulipánku malovaný - včelka prosí o snídani." "A dá včeličce každý kvítek? Každý se jí otevře?" "Běž se podívat!" Olinka běží k trávníčku. "Pampeliško, bzum - otevři svůj dům. Sedmikrásko milá, jako víla bílá,“ - zpívají včeličky v trávě - a kvítky se jim klanějí, klanějí se až k zemi. Žádný se před včeličkou nezavřel, každý se vesele usmál její písničce. Jen ty květy, které Olinka tiskne v rukou a které tady prve rozházela, se neusmívají ani neklanějí. Leží tiše s hlavičkami uvadlými a smutnými. Jim už včeličky nezazpívají.

 

Náměty k práci s textem:

  • -Vyprávějte o vztazích mezi Olinkou s dědečkem, o vztahu pěnkavy k mláďatům a květů ke včelce. Jak je můžeme charakterizovat? Jaké vlastnosti nás zaujmou?

  • -Posaďte se tak, jako byste byly pampeliškami rozsetými v trávě a vyjadřujte své pocity při následujících slovech: "Bojím se", "Netrhej mne, chci růst" ap.).

  • -Co mohou naznačovat květy: a) rozkvetlé a ozářené sluncem (život, jeho radosti),

b) poházené a utržené květy (smutek, žal, bolest)?

  • -Prohlédněte si květ pampelišky (skládá se z velkého množství drobných kvítků). Pozorujte květy v různou denní dobu a zkuste říci, čím se liší zrána a v poledne či za slunného a deštivého počasí? Pokuste se rozdíl zdůvodnit. Umíte si uplést věneček z pampelišek?

  • -Pozorujte rozkvetlý ovocný strom za slunečného dne. Jaký význam tu má hmyz (včely, vosy, čmeláci)?

  • -Při pobytu v přírodě máme možnost zaposlouchat se do zvuků (hlasů) v přírodě na lukách, na mezi, v lese, u rybníka. Nasloucháme svému okolí - vítr lechtá na čele, listy se chvějí, potůček zurčí, zvíře haraší v listí. Kolik hlasů slyšíte? Popovídejte si o tom. Pokuste se svoje pocity namalovat nebo popsat v básničce.

  • -Zajímavé je i porovnávání různých barevných odstínů, např. zelené, modré ap. Na paletku vystřiženou z papíru po vzoru malířské palety s lepivou plochou nalepujte kousíčky přírodnin (části květin, trávy aj.) a sledujte bohatou škálu barev. Zjistíte, že v přírodě je jich mnoho. Máte doma tolik pastelek, kolik je to odstínů? Kolik odstínů zelené najdeme třeba na vycházce v lese. Nejhezčí jsou prý tam, kde svítí slunce. Chcete si přenést barvy z přírody domů? Dospělí mohou nadrobno nasekat a vyluhovat či povařit některé plody, kořeny, listy nebo natě a v připraveném roztoku obarvit plátno (pozor na oblečení). Kořen kopřivy a buková kůra obarví na žluto, cibule okrově, třezalka s citronem červeně, ostrožka stračka modře, mladé listy břízy a olšové šištičky hnědě atd.

  • -Přečtěte znovu část textu o "domově" pěnkavy. Zavřete oči a představte si domov své babičky, svůj domov, domov ptáka, mravence, jezevce. Můžete přinést obrázky různých domovů. Co mají jednotlivé domovy společného? Co potřebuje každý živočich? Povídejte si s dětmi o významu domova.

 

O panu Šnofousovi

Eduard Petiška

Šnofous - vyprávěl dědeček - to byl moc lakomý pán. Bydlil na konci vesnice v domečku. "Do domečku nechci žádné lidi," říkával, "chodili by mi po schodech a prošoupali by je, topili by moc v kamnech a opotřebovali by mi komín." Tak žil pan Šnofous bez lidí, jen se psem, kočkou a slepicemi. Před domečkem rostla lípa a na lípě měli hnízda ptáci. Pan Šnofous sedí u okna, dívá se na cestu a

Nahrávám...
Nahrávám...