Když se dítě do školy netěší. Proč je dobré klima ve škole klíčem k úspěchu žáků?

Tisíce dětí po celé republice právě absolvovaly zápisy do prvních tříd. Rodiče při výběru školy často zvažují kritéria, která jim připadají nejdůležitější – například lokalitu školy nebo její pověst. Nejsou to však zdaleka jediné faktory, které by měli brát v úvahu. Velký vliv na to, jak se dítěti ve škole bude dařit a jak se v ní bude cítit, má také atmosféra školy, vztahy a celkové klima, které ve škole panuje. 

To potvrzuje i Karel Pospíšil, který v dubnu se synem absolvoval tři zápisy do první třídy.

„Protože jsme na naši spádovou školu neslyšeli příliš dobré ohlasy, podali jsme raději přihlášku i do dvou nespádových. Obě nás okamžitě nadchly příjemným prostředím, barvami, vystavenými výrobky dětí na chodbách. I učitelé působili vstřícně a přátelsky. Pak jsme ale přišli na zápis do spádové školy. A na mě okamžitě dolehla nepříjemná atmosféra. Učitelé byli odtažití, nepříliš vlídní. A i když to nedokážu přesně popsat, ani jako dospělý jsem se tam necítil dobře,“ popsal svou zkušenost pro EDUin.

Podle nedávné publikace České školní inspekce (ČŠI) k tématu postojů žáků ke škole jsou právě kvalitní vztahy a příznivé klima ve škole zásadní nejen pro prevenci školní neúspěšnosti, ale i kvůli předcházení rizikovému chování, jako jsou vysoké absence, předčasné odchody ze vzdělávání nebo různé formy šikany a diskriminace. 

Silná role učitele i spolužáků
Závěry ČŠI se nijak neliší od jiných výsledků zahraničních studií. Opakovaně na to upozorňuje i mezinárodní šetření PISA (naposledy v roce 2018 a 2022), že kvalita vztahů mezi žáky a učiteli souvisí s tím, jak se dětem ve škole daří. Žáci, kteří cítí od učitelů podporu, mají menší obavy z matematiky, dosahují lepších výsledků, vykazují vyšší úroveň sociálních dovedností a také mají ambicióznější představy o své budoucí kariéře. Kvalitní vztah s učitelem navíc funguje jako významný ochranný faktor pro děti, které se s prostředím školy hůře sžívají.

Bohužel však čeští žáci hodnotí vztahy se svými učiteli nejméně příznivě ze zemí EU a OECD. Dokonce podíl českých žáků, kteří mají pocit, že si jich jejich učitelé váží, je v posledním šetření PISA 2022 ze všech sledovaných zemí nejnižší. Česko navíc dlouhodobě patří mezi země s nejnižší sounáležitostí žáků se školou (38. místo z 41 zemí EU a OECD). Potvrzují to i data z mezinárodní studie o zdraví a životním stylu školáků HBSC (Health Behaviour in School-aged Children), která identifikuje, že se do školy skutečně těší pouze 9 % českých dětí. Až 21 % tuzemských žáků se cítí ve škole osaměle a 28 % má pocit, že do ní nepatří. Je to tedy rozhodně aspekt, ve kterém máme co dohánět.

V klimatu školy hrají velkou roli i postoje a přesvědčení učitelů. Jak ukázalo šetření Jany Strakové, Jaroslavy Simonové a Davida Gregera z roku 2018, právě takzvaný akademický optimismus učitelů (čímž rozumíme víru ve schopnosti žáků, důvěru ve spolupráci s rodiči a ochotu vytvářet podnětné prostředí, pozn. red.) má zásadní dopad na to, jak se učitelé k dětem chovají, jak je podporují a jak nastavují očekávání. Akademický optimismus předpokládá, že důraz na studijní výsledky klade škola i učitel u všech žáků, nejen u těch, kteří jsou považováni za nadané, a všem žákům poskytne potřebnou podporu, aby jich mohli dosáhnout.

To je pro dobrý pocit dítěte ve třídě i pro jeho výsledky důležité. Pokud žáci cítí, že se o ně učitel zajímá a poskytuje jim podporu a prostor pro vyjádření svých názorů, vykazují podle výzkumů větší zájem a motivaci ke studiu. Autoři šetření při srovnání českých učitelů s jejich zahraničními kolegy dochází k závěru, že „čeští učitelé mají relativně nízkou víru ve vlastní schopnosti, málo důvěřují svým žákům a jejich rodičům a kladou na žáky relativně nízké nároky.“

Problémový může být i rozdíl mezi tím, co učitelé vnímají, a co skutečně zažívají jejich žáci. Data ČŠI ukazují, že ačkoliv se 94 % dotazovaných učitelů středních škol domnívá, že neshody vzniklé mezi žáky jsou řešeny a vedou ke zkvalitnění jejich spolupráce, třetina žáků jak gymnázií, tak středních odborných škol má názor opačný.

Podpora, která ve třídě přichází od učitelů i spolužáků, je přitom jedním z nejsilnějších faktorů, které mohou ovlivnit školní výsledky žáků bez ohledu na jejich socioekonomický status. Taková podpora může nabývat řady forem, jako je přímá podpora od učitelů (například formativní hodnocení) a spolužáků (například vysvětlení učiva) nebo nepřímá podpora v podobě klimatu třídy, ve které jsou učitelé otevřeni dotazům a odpovědím žákům.

Aby tohle všechno fungovalo, musí se ale ve škole dobře cítit i učitelé. Jejich vlastní pohoda, pracovní podmínky a míra podpory, kterou mají k dispozici, se promítají přímo do toho, jak vedou výuku i jak reagují na potřeby svých žáků. Právě problematikou spokojenosti učitelů se detailněji zabývá aktuální bEDUin.

Duševní zdraví jako základ dobrého učení
Žáci tráví ve škole velkou část dne. Není proto překvapením, že to, jak se ve škole cítí, výrazně ovlivňuje i jejich duševní zdraví. Podle Národního ústavu…