dnes je 8.2.2023

Input:

Individuální integrace dětí s poruchou autistického spektra

30.11.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

20.1
Individuální integrace dětí s poruchou autistického spektra

Mgr. Lenka Bittmannová, Mgr. Julius Bittmann

Se stále zlepšující se diagnostikou přibývá dětí s diagnostikovanou poruchou autistického spektra (dále PAS). Podle posledních studií je v populaci okolo 1 % lidí s autismem.1 V praxi se proto můžeme také čím dál častěji setkat s dětmi s PAS v běžných mateřských, základních i středních školách. Jde o velmi specifickou skupinu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Jejich handicap není na první pohled viditelný, ale přesto výrazně ovlivňuje schopnost osvojování nových poznatků a zapojení se do kolektivu. Často je třeba volit velmi individuální přístup. Pro úspěšné začlenění se mezi ostatní spolužáky a vhodnou volbu intervencí je třeba mít o PAS dostatek informací. Z našich zkušeností vyplývá, že kromě obecných informací o autismu je nezbytné, aby pedagogický sbor znal také typ sociálního chování dítěte.

V České republice se ke klasifikaci poruch autistického spektra používá Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN), jejíž poslední aktualizace je platná od 1. dubna 2014. Do kategorie pervazivních vývojových poruch jsou v Mezinárodní statistické klasifikaci nemocí zařazeny tyto poruchy:

  • -> dětský autismus
  • -> atypický autismus
  • -> Rettův syndrom
  • -> Aspergerův syndrom
  • -> Jiné pervazivní vývojové poruchy
  • -> Pervazivní vývojová porucha nespecifikovaná

V běžných mateřských, základních a středních školách se nejčastěji setkáváme s dětmi, žáky a studenty s Aspergerovým syndromem, popř. vysoce funkční formou2 atypického a dětského autismu.

Thorová (2006) u dětí s PAS rozlišuje pět typů sociálního chování, a to:

  • formální,

  • aktivní,

  • pasivní,

  • osamělý,

  • smíšený3.

Děti se smíšeným typem sociálního chování mají prvky všech čtyř typů sociální interakce a její kvalita velmi kolísá.

Pro děti s osamělou formou je typické odmítání fyzického kontaktu s rodiči i jinými blízkými osobami. Je pro ně typický téměř nulový zájem o vrstevníky. Zkušenosti z praxe s dětmi integrovanými do běžných mateřských škol nás však vědou k přesvědčení, že je mezi nimi skutečně minimum těch, u nichž by šlo o tuto formu PAS dle sociálního chování. Častěji jde o děti pasivní, které o ostatní děti zájem mají, ale nedokáží kontakt iniciovat a jsou tak nezřídka chybně klasifikovány jako děti samotářské.

Děti s PAS aktivního typu jsou pravděpodobně nejnáročnější

Nahrávám...
Nahrávám...