Předcházení šíření infekčních chorob v mateřských školách - práva a povinnosti škol

9.14

Předcházení šíření infekčních chorob v mateřských školách – práva a povinnosti škol

Mgr. Lenka Polášková

Přehledný návod, jak přistupovat k řešení otázek spojených s výskytem infekčních onemocnění u dětí předškolního věku v předškolních zařízeních a řešení otázek spojených s žádostmi zákonných zástupců dětí na podání medikace v provozní době školy.

 NahoruÚvod do problematiky

Podzim a zima jsou často období, kdy dochází u dětí k výskytu respiračních onemocnění. Původci jsou jak virová, tak také bakteriální onemocnění. Jedná se o častý jev, který je důsledkem blízkého kontaktu dětí v kolektivech a zcela přirozeně také nemožnosti dodržet taková hygienická kritéria, která by situaci významně předcházela. Přestože je přirozenou součástí dne pravidelné mytí rukou pod dohledem pedagogických pracovníků, k šíření infekce dochází například tím, že si dětí samostatně neumí a nemohou umět vzhledem ke svému věku používat hygienicky kapesník, nebo dodržovat prevenci nešíření infekce při kašlání či kýchnutí. K šíření patogenů tedy dochází v dětském kolektivu mimořádně rychle.

Rodiče dětí často podceňují rizika, která přenos infekcí může reálně znamenat. Často se setkáváme s argumentem, že musí do práce. Tuto skutečnost se pedagogičtí pracovníci mohou snažit chápat, avšak třída mateřské školy není zařízením se zdravotnickou péčí. Neumožňuje to platná legislativa, která vychází z několika právních předpisů:

• Zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon).

• Zákon č. 258/2000 Sb. (zákon o ochraně veřejného zdraví).

• Zákon č. 372/2011 Sb. (zákon o zdravotních službách).

• Zákon č. 563/2004 Sb. (zákon o pedagogických pracovnících).

Další důležitou skutečností je, že jsou projevy infekčních onemocnění často rodiči bagatelizována: "je to jen rýma", "je to jen zvýšená teplota", "má jen trošku průjem". Je však nutné si uvědomit, že dochází nejen k nerespektování ostatních rodičů dětí, kteří dodrželi léčebný režim a přivedli do kolektivu zdravé dítě, ale že banální symptom může znamenat počátek závažného onemocnění.

Podle § 7 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb. je zařízení pro výchovu a vzdělávání povinno k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění zajistit oddělení dítěte, které vykazuje známky akutního onemocnění, od ostatních dětí a zajistit pro něj dohled zletilé fyzické osoby. Zákon nestanovuje, jakou formu oddělení dítěte mateřská škola zvolí. Ani v případě omezených prostorových podmínek není mateřská škola zbavena výše uvedené povinnosti. Ve svém školním řádu tedy definuje, jaký postup zvolí. V případě podezření na výskyt infekčního onemocnění má mateřská škola kompetenci žádat zákonného zástupce o neprodlené vyzvednutí dítěte z kolektivu. Pokud zákonnému zástupci neumožňují profesní či jiné okolnosti dítě vyzvednout, kontaktuje škola osoby uvedené v pověření/zmocnění zákonným zástupcem.

 NahoruMedikace v MŠ

Mateřská škola nemůže poskytovat součinnost v podávání jakýchkoliv léků, tedy realizovat medikaci, a to ani v případě volně dostupných léčiv bez lékařského předpisu, v případech, kdy dítě v mateřské škole vykazuje příznaky infekčního onemocnění, z několika důvodů:

1. Pedagogický pracovník (třídní učitelka, asistent pedagoga), není zdravotnický pracovník, a tedy mu nepřísluší stanovovat jakoukoliv diagnózu. Má ovšem povinnost v odkazu na zákon č. 258/2000 Sb. věnovat pozornost evidentním (viditelným a zjevným) příznakům infekčního onemocnění. Jedná se zejména o průjmovité stavy, silný kašel, změny na kůži (výsev vyrážek), zvýšená teplota (teplota nad 37 stupňů) a bolestivé stavy různého charakteru.
   
   Komentář: Odborná společnost praktických dětských lékařů ČLS JEPO definuje zvýšení tělesné teploty jako součást biologické odpovědi organismu. Horečka není nemoc. Normální tělesná teplota je do 37,2 °C ráno. V prvních 5–6 letech života je tělesná teplota fyziologicky vyšší než u starších dětí. Za horečku pak považujeme teplotu vyšší než 38 °C.
2. Pokud zákonný zástupce dítěte požaduje podání jakéhokoliv léčiva (i bez lékařského předpisu), které je svou podstatou určeno k léčbě symptomů infekčního onemocnění, nemůže škola této žádosti vyhovět, neboť by tím přímo podporovala účast nemocného dítěte v kolektivu, a tedy neakceptovala požadavek vyplývající ze zákona o ochraně veřejného zdraví – předcházení šíření infekčních chorob (§ 7 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb.).
3. Pedagogický pracovník nemůže reflektovat požadavek zákonného zástupce na podávání medikace také z důvodu rizik spojených s výskytem alergické reakce.

Komentář: Je potřeba vzít na zřetel, že rodičovská práva a rozhodování o zdraví dítěte nejsou totožná s právy pedagogického pracovníka. Pedagogický pracovník není zákonným zástupcem. Rodičovská zodpovědnost je v tomto směru zcela odlišnou kapitolou. To, co může na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí učinit rodič/zákonný zástupce, nemůže jakkoliv svévolně učinit pedagog (asistent pedagoga, třídní učitelka), a to ani na základě například telefonické intervence rodiče/zákonného zástupce. Často v praxi dochází k situacím, kdy rodiče při zvýšení teploty žádají třídní učitelky telefonicky o podání léčiva s paracetamolem. Tato léčiva nesmí být součástí lékárniček mateřských škol. Kromě postupů definovaných problematikou BOZ a BOZP, jsou dva hlavní důvody, proč třídní učitelka tento lék podat nesmí, a to ani v nejlepší vůli dítěti pomoci od bolesti či horečky:

• Riziko, že dítě může mít na konkrétní značku či šarži léčiva alergii, která nemusí být doposud odhalena a diagnostikována.

• Riziko, že třídní učitelka podáním léčiva pozmění klinický průběh a symptomy onemocnění a lékař následně nestanoví optimální diagnózu.

Správný postup je tedy takový, že učitelka nerealizuje ranní selekci zdravých a nemocných dětí. Není zdravotnickým pracovníkem. Ale je povinna věnovat pozornost skutečnosti, že je dítě malátné, zvrací, má silný průjem, vizuálně projevuje bolestivý stav, třes, zimnici, nebo má například výsev vyrážek na kůži. Zde nemůžeme z lidského, etického, ani profesionálního hlediska ponechat dítě bez povšimnutí s argumentem: "nejsem zdravotnický pracovník a žádné kompetence nemám". Je potřeba přihlédnout k analýze nikoliv pouze školských právních předpisů, ale také dalším, které mohou v konečném důsledku dítě ochránit nejen na zdraví, ale také na životě. Koneckonců i to je povinnost školy, která vyplývá ze školského zákona.

 NahoruZdravotní podpora ve školách

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydalo v minulosti materiál č. j. MSMT-10972/2024-2: "Společné sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstva zdravotnictví k zajištění zdravotní podpory ve…