1.107
Efektivní komunikace s rodiči na základní škole – neodmyslitelná součást vzdělávacího procesu
PhDr. Hana Havlínová, Ph.D.
Efektivně nastavená komunikace a spolupráce školy, respektive učitele a zákonných zástupců je prospěšná pro žáky, rodiče i samotné učitele, proto (pokud ji ještě nemáme vhodně nastavenou) bychom k ní měli směřovat od prvních dní, kdy žák vstoupí do školy. Důvěru rodičů a oboustranně akceptující přístup je třeba budovat postupně a průběžně. Komunikace nezačíná, když nastane problém. Měla by být nastavena od prvního dne.
V očích (nejen začínajících) učitelů to bývá jeden z nejobtížnějších úkolů, se kterým se při svojí práci musejí vypořádat. Neexistuje sice univerzální recept, který by byl řešením na všechny rozmanité situace, které právě komunikace s rodiči přináší, ale učitelé se můžou opřít o vyzkoušené postupy a principy, které si v textu představíme. Pokud je v textu použit pojem rodiče, jsou tím myšleni zákonní zástupci žáka.
Proč s rodiči komunikujeme a proč chtějí (mají) rodiče komunikovat s námi?
Povinnost předávání informací o průběhu a výsledcích vzdělávání žáka zákonným zástupcům je dána školským zákonem. Stejně tak povinnost zákonného zástupce informovat školu o skutečnostech, které jsou podstatné pro průběh vzdělávání.
Pokud si odmyslíme, že se jedná o povinnost informovat o průběhu a výsledcích vzdělávání, která vychází ze zákonné normy, existují další důvody, proč s rodiči komunikujeme. Předáváme jim organizační informace, předáváme informace o chování jejich dítěte, informujeme o klimatu ve třídě.
Rodiče si často nejsou vědomi svojí povinnosti informovat o podstatných skutečnostech, které můžou ovlivnit průběh vzdělávání, pokud se to netýká zdravotního omezení dítěte. Obvykle navazují komunikaci, právě když omlouvají dítě z výuky. Někdy mají potřebu doplnit si z jejich pohledu chybějící organizační informace nebo se zajímají se o možnosti domácí přípravy a podpory svého dítěte.
U žáků, kteří jsou ve střídavé péči rodičů, bychom neměli zapomenout nastavit komunikaci s oběma rodiči.
Proč je komunikace s rodiči důležitá:
-
Povinnost daná školským zákonem
-
Zásadní vliv na úspěch žáka a spolupráci s rodinou
-
Budování důvěry a prevence konfliktů
Nastavená komunikace je celoškolní záležitostí
Komunikace by neměla být závislá pouze na profesních dovednostech a potřebách jednotlivých učitelů. Je podstatné, na jakých principech je postavena v rámci celé školy. Hlavním principem by měl být profesionální přístup a dodržování zásad ochrany soukromí. Komunikace by měla být transparentní a pravidelná. Měla by mít nastavená pravidla, která budou dodržována celým pedagogickým sborem, tedy vedením školy, učiteli, asistenty pedagoga, vychovateli ve školní družině.
Stanoveny by měly být používané způsoby přímé a nepřímé komunikace a jejich četnost. V mnohých školách mají formulováno desatero komunikace s rodiči, inspiraci ze ZŠ Angel lze nalézt na webu Kvalitní škola (ČŠI). Jak mají nastavenou komunikaci s rodiči na ZŠ Strossmayerovo náměstí , popisuje článek na webu Zapojme všechny (NPI ČR).
Tři úrovně schopnosti spolupracovat s rodiči v zájmu žáků uvádí mezi profesními kompetencemi Kompetenční rámec absolventa a absolventky učitelství (MŠMT). Ačkoliv je primárně určen pro vysoké školy vzdělávají budoucí učitele všech stupňů vzdělávání jako vodítko k jakým kompetencím mají studenti učitelských oborů směřovat, jsou úrovně formulována na třech stupních: abslovent/ka – začínající učitel/ka – zkušený učitel/ka. Podle tohoto rámce si tedy může profesní zdatnost v oblasti komunikace posoudit každý učitel. Může být také vodítkem pro nastavení pravidel komunikace v rámci celé školy. V Kompetenčním rámci je uvedeno, např.: Pravidelně a vstřícně komunikuji s rodiči, aby měli dostatek informací pro podporu jejich vzdělávání, nastavuji pravidla komunikace tak, aby probíhala s respektem k potřebám mým i rodičů, aby vedla co nejefektivněji k cíli spolupracovat v zájmu žáků.
Komunikace jako celoškolní strategie:
-
Komunikační pravidla mají platit pro celou školu
-
Transparentnost, profesionalita, respekt k soukromí
-
Inspirací může být např. desatero komunikace (viz Škola Angel, web ČŠI)
-
Doporučený dokument: Kompetenční rámec MŠMT pro sebeposouzení kompetencí v oblasti spolupráce s rodiči
Nepřímá komunikace
V dnešní době se často komunikace přesouvá do online podoby, tedy na platformu školního informačního systému (elektronické žákovské knížky). To má svoje výhody, např. rychlost předání potřebné informace, doručení informace k velkému počtu příjemců zároveň, možnost promyslet, jak strukturovaně a přehledně informace učitel předá. Na druhou stranu se jedná o komunikaci odosobněnou, závislou na formulačních dovednostech učitele, na neustálém připojení rodičů na internet, i na jejich dovednosti přečíst obdrženou informaci pozorně a s porozuměním. Další nevýhodou této nepřímé komunikace je, že se rodiče nemůžou okamžitě doptat a na předanou informaci obvykle reagují také online. U elektronické žákovské knížky je velkým rizikem, pokud informaci o vzdělávacích výsledcích zadává učitel dříve, než tuto informaci mají sami žáci.
Mezi další formáty nepřímé komunikace patří web a Facebook školy, e-mail (bez vazby na školní informační systém), telefonický kontakt, SMS, brožurka (příručka) o škole, zpravodaj, třídní časopisy, osobní zápisník žáka, papírová žákovská knížka, nástěnka.
Při nepřímé písemné komunikaci bychom měli být struční, měli bychom se zaměřit na formální správnost zvolené formy, na jazykovou správnost a celkovou srozumitelnost textu. Hlavním obsahem nepřímé komunikace by mělo být předávání organizačních informací.
Nepřímá komunikace by neměla být hlavní formou předávání informací o průběhu a výsledcích vzdělávání. Tou by měla zůstávat komunikace osobní neboli přímá.
Nepřímá komunikace – rychlá, ale ne vždy výhodná
Formy:
-
Elektronická žákovská knížka, e-mail, web, Facebook, SMS, brožury
Výhody:
Nevýhody:
-
Odosobnění, riziko neporozumění, vyloučení off-line rodičů
-
Někdy se rodiče informaci dozví dřív, než samotný žák
Doporučení:
-
Jasnost, stručnost, jazyková čistota
-
Vhodná primárně pro organizační informace
Přímá komunikace - nejdůležitější forma
Individuální konzultace mají různou podobu podle podmínek dané školy. V některých školách se jedná o vyhrazené odpoledne, kdy jsou několikrát během školního roku všichni učitelé rodičům ve škole k dispozici. Pokud si rodiče nemůžou rezervovat konzultaci v konkrétním čase je rizikem, že se budou u některých učitelů tvořit "fronty". Čekání obvykle způsobuje u rodičů nervozitu, u učitelů může být větší množství čekajících rodičů stresorem, že se v daném čase nestihne všem rodičům věnovat. Optimálnější variantou je stanovení pravidelného konzultačního času, např. 1x týdně ve kterém je konkrétní učitel ve škole přítomen a rodiče po předchozí domluvě přicházejí na konzultaci. Nejvhodnější je společná konzultace po domluvě v libovolném čase, který vyhovuje učiteli i rodičům. Tento čas by ale neměl výrazně vybočovat z rámce obvyklé pracovní doby. Doporučován je čas mezi 7:00-7:30 a mezi 14:30-17:30. Pro individuální konzultaci je vhodné předem domluvit maximální čas, který konzultace zabere a téma, kvůli kterému se učitel a rodič schází.
Při konzultaci dodržujte tyto zásady:
-
Buďte připraveni diskutovat o účelu rozhovoru, neodbíhejte k nepodstatnému.
-
Buďte pozitivní, povzbuzujte a pochvalte, kdykoliv je to možné.
-
Prokažte rodičům uznání, za to, že se zajímají o své dítě.
-
Buďte aktivní ve vedení rozhovoru, ale zároveň naslouchejte.
-
Vyhněte se hovoru o jiných žácích, o negativních zkušenostech s jinými učiteli.
-
Držte se přítomnosti, nepřipomínejte minulé nedorozumění (chyby).
-
Držte se problému a možností jeho řešení.
-
Podávejte především informace, nikoliv pokyny.
-
Nabízejte spoluúčast na řešení, dávejte možnost volby.
-
Používejte srozumitelný popisný jazyk, nepoužívejte cizí slova nebo zkratky.
-
Hlídejte tón vlastního hlasu a mimiku, vnímejte emoce, dejte najevo snahu o porozumění.
-
Začněte i skončete ve stanovený čas.
Individuální konzultace
-
Ideálně po domluvě (ne fronty)
-
Nejlepší čas: 7:00–7:30 nebo 14:30–17:30
-
Předem stanovit témata a časový rozsah
Zásady efektivní komunikace
-
Zaměření na cíl, pozitivní atmosféra, naslouchání, neodsuzující jazyk
-
Srozumitelnost, respekt, kontrola emocí
Triády neboli tripartity jsou setkáním učitele – žáka – rodiče. Konají se obvykle 2x ročně, ve stanoveném čase (15-20 minut), který si rodiče vybírají a rezervují ze stanoveného rozvrhu tripartit. Přínosem je větší objektivita předávaných informací, ke kterým se vyjadřují všichni zúčastnění. Komunikace je založena na partnerské bázi, dochází k posílení vztahů mezi zúčastněnými. Obvykle se zúčastní většina rodičů. Žák se prostřednictvím zapojení do komunikace o svém vzdělávání učí hodnotit svou práci a plánovat další cestu. Rodiče se učí přenechávat zodpovědnost za učení na žákovi. Učitel má příležitost pozorovat interakci žáka a rodiče a vnímat nastavení rodinných vztahů i rodiči uplatňovaný výchovný styl. To mu může vyjasnit některé projevy chování žáka a následně využít při plánování vzdělávacích cílů.
Aby byly tripartity přínosné pro všechny zúčastněné, je nutné věnovat čas přípravě a mít k dispozici dostatek důkazů o učení žáka. Vhodné je využití žákovského portfolia . Závěr tripartity by měl být věnován formulování plánu pro příští období, na čem bude žák pracovat, co je potřeba zlepšit, kdo a jak ho podpoří. Tento závěr může mít i písemnou podobu jako závazek podepsaný žákem, rodičem a učitelem.
Jako překážku pro realizaci tripartit učitelé uvádějí čas a energii, které by museli věnovat přípravě a následně realizaci setkání. Další překážkou můžou být nedostatečné komunikační dovednosti konkrétního učitele. Velkým rizikem může být, pokud je učitel orientován spíš na kritiku nedostatků než na hledání a rozvíjení toho, co žák skutečně dokáže. Pokud není učitel vnitřně přesvědčen o užitečnosti tohoto formátu setkávání s rodiči, hrozí formálnost.
Tabulka 1: Tripartity (triády) – role, výhody a rizika
Tripartita posiluje partnerský přístup mezi školou a rodinou.
Třídní schůzky: monolog nebo nový prostor?
Třídní schůzky – scénář…
