dnes je 5.10.2022

Input:

Úspěšné řízení školy a vliv na strategii plánování

20.1.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.5
Úspěšné řízení školy a vliv na strategii plánování

Mgr. Lenka Polášková

Otázce managementu v prostředí škol věnuje mimořádnou pozornost Česká školní inspekce. Koncept požadavků na školy a školská zařízení je modifikován v dokumentu " Kritéria hodnocení podmínek, průběhu a výsledku vzdělávání". Materiál je uskupen do šesti základních oblastí, rovin, které jsou vnímány Českou školní inspekcí, jako klíčová.

Jedná se o:

  • Koncepci a rámec školy.

  • Pedagogické vedení školy.

  • Kvalitu pedagogického sboru.

  • Vzdělávání.

  • Vzdělávací výsledky.

  • Podporu dětí při vzdělávání (oblast rovných příležitostí).

Nutným předpokladem kvalitního pedagogického vedení školy je vlastní profesní rozvoj členů vedení školy. Ředitel systematicky vyhodnocuje stav ve všech důležitých oblastech pedagogických procesů (vzdělávání), ale i v oblasti řízení školy. Vedení školy provádí systematické hodnocení práce pedagogů a mělo by poskytovat pravidelně užitečnou zpětnou vazbu k práci pedagogického týmu. Na základě hodno-cení je nutná kooperace vedení školy s pedagogy, v oblastech jejich dalšího profesního rozvoje. Ředitel školy je osobností, která by měla úspěšně motivovat pedagogy k sebe-hodnocení a ke vzájemnému poskytování užitečné zpětné vazby. Aktivně a účinně podněcovat profesní rozvoj pedagogů efektivními formami a vytvářet podmínky pro jejich úspěšnou realizaci. Je nutno vzít na zřetel, že závěr modifikace pro předškolní vzdělávání a konkrétně oblast pedagogického vedení zakončuje věta, že by vedení školy mělo mít plán vlastního manažerského a pedagogického rozvoje, který je možné realizovat dlouhodobě a který má primárně efektivní dopad na kvalitu řízení školy.

Jeho součástí by taktéž, měly být aktivity spojené s výměnou zkušeností na jiných školách podobného typu. Právě rovinu plánu vlastního manažerského a pedagogického můžeme vnímat, jako zcela zásadní pro komplexní rozvoj školy. Přičemž, v praxi řízení mateřských škol, je patrný v managementu znalostí značný deficit. Je potřeba se zamyslet nad rovinou strategického, manažerského řízení, vizi a konceptu, který zahrnuje systematicky rozvoj školy, cíle a využije všech možností, které manažerské a strategické řízení přináší.

Co konkrétně si pod tímto představit? Současný systém strategického marketingu a managementu znalostí přináší mnoho možností, jak rozvíjet vizi školy, podporu jejího dobrého jména, spolupráci i komunikaci, ale v mých očích vedení mateřských škol dostatečně tohoto potenciálu nevyužívá. Rovina profesních kompetencí přípravy budoucích učitelů mateřských škol je zaměřena převážně na oblast pedagogického procesu, didaktiky, metodiky a psychologických aspektů. Tyto oblasti jsou samozřejmě velmi důležité. V tomto nelze jakkoli oponovat. Ale ani u mateřských škol nelze opomenout nutnost rozvoje profesních kompetencí vedení v oblasti managementu znalostí a základů marketingu. Důraz pak klást v tomto případě na profesní kompetence vedoucích pracovníků předškolní výchovy a vzdělávání. Dále je nutné upozornit na skutečnost, že Procházka (2013) popisuje elementární oblasti, které jsou pro oblast řízení klíčové. Je to úroveň komunikačních dovedností, kooperativnost, motivační dovednosti, hodnotící a kontrolní dovednosti, kognitivní dovednosti, organizační dovednosti, úroveň kreativity, flexibilita a adaptibilita. V přehledu klíčových dovedností leadera by tedy, vzhledem k vývoji a plánovaným změnám, v systému školství, bylo vhodné doplnit také další požadavek, a sice schopnost inovace. Komunikace a systematická spolupráce na systému propagace školy, podpoře jejího dobrého jména a její značky, jsou atributy, které by v organizaci měly být jasně definované a všem účastníkům výchovně vzdělávacího procesu srozumitelné.

Proces řízení lidských zdrojů je pro mne pomyslná "základna". Na této pomyslné "základně" stojí pilíře pedagogického procesu, spolupráce i komunikace. Pokud není možná komunikace, není možná spolupráce. Tedy, lze tím říct, že pokud vedení nemá kompetence v rovině procesů řízení, členové týmu směřují často jiným směrem a tedy, není možné nastavovat vizi školy, natož pak jakékoli vize naplnit či jich dosáhnout. Právě systém školství by měl být příkladem dobré praxe pro organizace státního i nestátního sektoru a příkladně nastavovat charakteristiky, vyplývající z "učící se organizace". Podle Petříkové (2010), tedy zdokonalovat úroveň systémového myšlení, sdílení vizí, týmové učení se, zdokonalování úrovně mentálních modelů, úrovně sebeovládání a dále, dá se říci osobního mistrovství. Všechny tyto rámce se promítají v celkovém klimatu školy a na úrovni firemní – školní kultury. Je zcela nezbytné, aby ředitelé škol rozšiřovali své profesní kompetence také na úrovni manažerských procesů, procesů řízení a na úrovni marketingových strategií. Systém školství není uzavřený segment.

Naopak. Jde o systém různých typů organizací, ve kterém by úroveň řízení lidských zdrojů a organizace, jako celku, měla být vysoké úrovni. Značné rozdíly pak také vnímám zejména u zařízení předškolní výchovy a vzdělávání, na základě různých typů zřizovatelů. Znalost marketingu je pro ředitele, zejména soukromých organizací naprosto nezbytná. Soukromý segment je postaven před výzvy, spojené s konkurencí, v podobě mateřských škol, zřizovaných městy, obcemi, svazky obcí.

Zamýšlím nad větou, se kterou jsem se setkala v literatuře, zabývající se projektováním v mateřských školách. Prášilová (2004) se v kapitole věnované auditu škol zamýšlí

Nahrávám...
Nahrávám...