dnes je 15.8.2022

Input:

Ukázková hodina - Základní škola - Volba povolání

6.6.2006, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.1.24
Ukázková hodina – Základní škola - Volba povolání

Michaela Němcová, DiS.

Úvod

V následujícím příspěvku najdete popis čtyř setkání na téma volby povolání. Setkání trvala šest vyučovacích hodin v průběhu jednoho měsíce a proběhla ve stejné třídě.

S kým a proč?

S kým jsme se setkali a proč?

Tato setkávání s žáky jedné osmé třídy v jednom malém českém městečku vznikla netradičně. V osmé třídě se na začátku roku ocitl nový žák (můj syn) a nová třídní učitelka. Oba byli překvapeni – třída, v níž měli dál pracovat, měla pověst nejstrašnější třídy ve škole, třídy, ve které nic nemá cenu, učitelé se báli vstoupit, jejich výklad byl doprovázen vulgárními připomínkami. Pouze učitelé, jejichž metodou je řev a pouštění hrůzy, hodinu vydrželi.

Třídní učitelka mě požádala, zda bych nevymyslela něco, co by žáky alespoň maličko dovedlo k přemýšlení, vzájemné slušnější komunikaci. Chtěla, abych vymyslela něco, co by mohli dělat společně a čím by se snad i nadchli.

Téma

Volba tématu

Zvolily jsme téma Volba povolání, jakýsi vstup do uvažování.

Chtěly jsme, aby děti přemýšlely o tom:

  • Jaký jsem?

  • Jaké mám schopnosti, jaké mám možnosti?

  • Jaké mám představy a sny, čeho bych chtěl dosáhnout, jaký by mohl být můj život?

  • Podle jakých hledisek se rozhoduji o budoucnosti?

  • Jaký je můj žebříček hodnot – a jak to poznám?

  • Jaký žebříček hodnot mají ostatní – jak to poznám?

Přemýšlely jsme i o praktických otázkách:

  • Jaké mám možnosti vzhledem ke svému bydlišti?

Zkušenosti žáků

Předešlé zkušenosti žáků

To vše bylo pro těchto šestnáct osmáků (deset děvčat a šest chlapců) něco naprosto nového. Je to skupina, která nikdy nic takového nedělala, neuměla formulovat své myšlenky veřejně. Většina žáků je z rozvrácených rodin, někteří s velmi těžkými osobními osudy. Ani po osmi letech nebyla stmelenou skupinou, část třídy se uměla sjednotit a domluvit pouze na společné pravidelné návštěvě hostince.

Zapojení rodičů

Tato setkání měla ještě jeden cíl – zkusit malinko zapojit do života třídy i rodiče žáků nebo jiné spoluobčany. Pro tento cíl jsme tedy zařadili do setkání Křeslo pro hosta – pozvání někoho z rodičů, aby odpovídal na otázky žáků ohledně svého povolání, také ohledně doby, kdy jemu bylo patnáct let a rozhodoval se, čím bude. Cílem bylo poznat, že tento čas volby byl třeba těžký i pro předchozí generaci, případně poznat několik zajímavých osobností našeho městečka, o kterých nemají žáci tušení, obohatit jejich obzor a vztahy. Nedílnou součástí byla společná práce na zformulování souboru otázek pro hosta.

Třídní učitelka

Na tato "přemýšlecí" setkání navazovalo několik diskuzí s třídní učitelkou nad konkrétními studijními možnostmi v kraji.

1. setkání – úvodní seznámení

Čas: 1,5 vyučovací hodiny/65 minut

Cíl:

  • seznámit se,

  • naučit se pracovat ve skupině, kterou si sám nevyberu,

  • analyzovat svůj pracovní den,

  • formulovat písemně názor, případně nahlas.

Průběh

1. krok

Postavila jsem lavice do kruhu. Žáci toto uspořádání, ze kterého byli velmi nesví, přijali až po vyprávění o králi Artušovi a jeho rytířích kulatého stolu, o jediném spravedlivém uspořádání.

Krátce jsme mluvili o pravidlech dobré komunikace.Vysvětlila jsem žákům, že smyslem těchto setkání je dovědět se každý sám něco o sobě i o druhých v souvislosti s příštím povoláním.

Zahráli jsme si seznamovací hru Hon na lidi (též známá pod názvem bingo, viz příloha), nalepili štítky se jmény na hruď.

Čas: 10 minut.

2. krok

Žáci dostali pracovní listy, každý svůj, s nalepenou fotografií nějakého člověka při nějaké činnosti. Fotografie z časopisů byly vybrány tak, aby lidem bylo vidět do obličeje.

Pod fotografií žáci samostatně a individuálně odpovídali na otázky, např.

  • Jakou práci ten člověk dělá?

  • Kolik mu je let?

  • Má velkou zodpovědnost?

  • Baví ho ta práce?

Vzápětí se o odpovědi podělili ve dvojici, kterou si sami zvolili. Kdo chtěl, mohl prezentovat nahlas.

Společně jsme pak diskutovali nad tím, jestli je těžké si představit, co si myslí někdo jiný, jak moc ho musím znát. Co je na člověku vidět (například jestli ho práce těší) a co mohu zjistit, pouze když s ním komunikuji.

Žáci si vybrali z barevných proužků papírů, a tím se rozdělili do čtyř skupin po čtyřech. Ve skupinách měli za úkol sestavit minimálně pět informací, které mohu skutečně zjistit, když pozoruji člověka při práci.

Čas: 20 minut.

3. krok

Dalším úkolem byla společná diskuze o pracovním dnu rodičů. Společně jsme zjistili, že žáci o profesi svých rodičů vědí pouze to, kdy odcházejí a v kolik se vracejí. Diskutovali jsme o tom, zda vědí, jestli zaměstnání rodičů je ten obor, který vystudovali, jestli v poledne obědvají, jestli mají svou práci rádi, zda k nim do zaměstnání někdy chodí, zda o své práci doma mluví.

Čas: 10 minut.

4. krok

Pak měli žáci zkusit nahlédnout do své budoucnosti a stanovit nějaké datum. Dostali pracovní list Můj den v budoucnosti. Do něj měli zapsat zvolené datum a zkusit vyplnit hodinu po hodině, jak by si svůj pracovní den v budoucnosti představovali. Vrátili se do původních čtyř skupin a společně diskutovali o tom, co napsali.

Čas.: 10 minut.

5. krok

Poslední společnou prací bylo zapsat na arch velkého papíru Co bychom rádi věděli o povolání našeho hosta? V této činnosti se žáci zapojili již velmi aktivně, velmi rychle diktovali otázky a velmi je zajímalo, kdo bude prvním hostem. Vybídla jsem je, aby podpořili doma své rodiče, všichni žáci vyjadřovali zájem na tom, aby do třídy jejich rodič přišel.

Arch jsem nechala další celý týden ve třídě, s tím, že nové nápady na něj mohou připisovat.

Čas: 15 minut.

HON NA LIDI

Najdi:

  1. Osobu, která hovoří dvěma jazyky.

Její jméno zní........................................................................................

  1. Osobu, která byla minulý týden na nějakém koncertě.

Její jméno zní........................................................................................

  1. Osobu, která má každé oko jiné barvy.

Její jméno zní........................................................................................

  1. Osobu, která má doma dva bratry.

Její jméno zní........................................................................................

  1. Osobu, která má narozeniny ve stejném měsíci jako ty.

Její jméno zní........................................................................................

  1. Osobu, která umí říct: strč prst skrz krk.

Její jméno zní........................................................................................

  1. Osobu, která se nenarodila v této zemi.

Její jméno zní........................................................................................

  1. Osobu, která má ráda špagety.

Její jméno zní........................................................................................

  1. Osobu, která se dneska probudila s úsměvem.

Její jméno zní........................................................................................

  1. Osobu, která má ráda žlutou barvu.

Její jméno zní........................................................................................

2. setkání – každý jsme jiný

Čas: 2 vyučovací hodiny/45 + 45 minut

Cíl:

  • soustředěně a v tichu poslouchat text a psát,

  • více "prolomit ledy" uvnitř třídy,

  • otevřít téma jinakosti, rozdílů mezi lidmi,

  • přivítat hosta a komunikovat s ním, klást otázky, čekat, až domluví druhý.

Průběh

1. krok

Zahráli jsme si hru Řetězec asociací – v čele třídy jsou tři židle. Na prostřední židli sedí jeden člověk, řekne slovo. Koho napadne asociace k tomuto slovu, přiběhne a sedne si na jednu z volných židlí a volá svoji asociaci nahlas, aby ho všichni slyšeli. To znamená, že najednou si mohou sednou na volné židle dva různí žáci se dvěma různými asociacemi. Prostřední – ten, kdo první řekl své slovo – si vybere, která z asociací se mu více líbí, její tvůrce usedá na prostřední místo a hra pokračuje.

Čas: 10 minut.

2. krok

Společně diskutujeme o tom, jak jsme rozdílní, jak se liší naše myšlení. Ptám se, čím je náš způsob myšlení ovlivněn, a dostáváme se k rozdílu mezi vlastnostmi a dovednostmi. Hrajeme hru Tržiště vlastností a dovedností: každý si na levé rameno nalepí samolepku s nějakou svou vlastností a na pravé rameno s dovedností. Procházíme se po třídě a můžeme své vlastnosti směňovat, nabízet, žádat. Posadíme se a chlubíme se, co jsme kdo získal za nečekané dary do dalšího života. Objasňujeme, proč je nám cenné to, co jsme získali, co na dané vlastnosti nebo dovednosti oceňujeme, jak moc usilujeme ji získat...

Čas: 15 minut.

3. krok

Četba čínské bajky – práce s krátkým textem podle lekce O. Hausenblase (Kritické listy č. 18, jaro 2005, str. 39). Vyzvala jsem žáky, aby každý sám přemýšlel o tom, zda mají nebo měli doma nějakou rozbitou, vadnou věc. Formou volného psaní pak o tomto předmětu tři minuty psali. Zda ji používají, proč ji nevyhodili, nebo naopak. S tím člověkem, se kterým naposled měnili vlastnost nebo dovednost, si pak vzájemně přečtou svůj zápis.

Čteme text bajky Hliněné nádoby (viz Příloha 1). V první pauze každý napíše, co řekla prasklá nádoba nosiči. Kdo chce, může přečíst nahlas.

Ve druhé pauze každý zapíše ponaučení jako svůj závěr bajky. Předčítají vzájemně ve dvojici, kdo chce, může svého kolegu doporučit k přečtení. Pokud on souhlasí, přečte nám své ponaučení.

Dočteme bajku do konce.

Čas: asi 25 minut.

4. krok

Po přestávce hrajeme hru Slova mnohoznačná. Každý si vylosuje z klobouku papírek se slovem mnohoznačným – např. list, oko, model... Každé slovo se vyskytuje čtyřikrát, úkolem je, aby se skupinka, kde všichni mají slovo "list", našla, ale musí své slovo vysvětlovat pouze pomocí pantomimy.

Hru ukončíme sdílením zážitků ve skupince i veřejně, kolik se ve skupině vyskytlo výkladů a jakých. Zda to byl problém se vzájemně najít.

Čas: 5 minut.

6. krok

Dalším krokem práce je Křeslo pro hosta. Máme hosta, americkou novinářku, vdanou do Čech, která v našem městečku bydlí dva roky. Po celou dobu všechny činnosti dělá s námi. První otázku kladu já, ale dále už se zapojují žáci sami. Používají naše připravené otázky, ale spontánně vznikají i další. Dodržují pravidla komunikace. Zasahuji moderátorsky pouze, když se směr odklání od povolání našeho hosta a jeho cestě k němu. Nejvíc žáky zajímá, jestli se J. pro své povolání rozhodla sama, jak dalece ji nutili rodiče, jestli je v Americe škola nudná, jestli cestovala, zda by chtěla své povolání vykonávat i tady v Čechách, zda ji uživí a jak, jestli se musela učit nějaký jazyk, zda lituje, že má tři děti, proč raději nežije

Nahrávám...
Nahrávám...