dnes je 5.10.2024

Input:

Ukázková hodina - Základní škola - Systematický rozvoj čtenářství na prvním stupni ZŠ

6.6.2006, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.1.27
Ukázková hodina – Základní škola - Systematický rozvoj čtenářství na prvním stupni ZŠ

Mgr. Dana Holečková

Úvod

V následujícím textu přinášíme náměty na práci s literárními díly se žáky pátého ročníku. Všechny texty jsou zpracovány tak, že je možné je využít přímo ve výuce, současně ale je možné pracovat s různými variantami, propojovat publikované náměty s vlastními metodami učitelů.

Jedním z cílů literární výchovy v pátém ročníku pro mne bylo seznámit žáky s nejrůznějšími literárními žánry a druhy, s našimi i cizími autory literatury pro mládež. To vše probíhalo na základě práce s textem. Jelikož zastávám názor, že nejlepší pro děti je vlastní prožitek, často jsem používala techniky dramatické výchovy a další metody aktivního učení, především z programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT). Protože v pátém ročníku máme již jen dvě hodiny čtení a literární výchovy týdně, spojovala jsem vždy hodiny za určité období (dva týdny až měsíc) do bloků podle potřeby. Také jsem využívala propojení literární výchovy s dalšími předměty, např. Člověk a jeho svět, Výtvarná výchova, Hudební výchova. Důležitou součástí byla práce s informacemi (encyklopedie, slovníky, tisk, internet).

Obory RVP ZV

Obory RVP ZV, kterých se práce v literárních projektech týká: Český jazyk a literatura, Člověk a jeho svět, Hudební výchova, Výtvarná výchova

Klíčové kompetence

Které složky klíčových kompetencí si žáci v této práci především rozvíjejí?

  • Kompetence k učení: žák operuje s obecně užívanými termíny, uvádí věci do souvislostí, vytváří si komplexnější pohled na společenské a kulturní jevy.

  • Kompetence k řešení problému: žák promyslí a rozpozná způsob řešení problému, kriticky myslí, je schopen obhájit své rozhodnutí.

  • Kompetence komunikativní: žák formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu, naslouchá promluvám druhých lidí, vhodně na ně reaguje, zapojuje se do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje.

  • Kompetence sociální a personální: žák účinně spolupracuje ve skupině, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu.

  • Kompetence občanské: žák respektuje a oceňuje kulturní dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům.

Průřezová témata

Práce v literárních projektech umožňuje realizovat tematické okruhy průřezových témat. Které to jsou?

  • Osobnostní a sociální výchova: rozvoj schopností poznávání, kreativita, mezilidské vztahy, komunikace, kooperace, řešení problémů, analýzy vlastních i cizích postojů a hodnot.

  • Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech: kořeny a zdroje evropské civilizace (starověké Řecko).

  • Multikulturní výchova: seznámení s literaturou jiných národů.

  • Enviromentální výchova: ochrana kulturního dědictví.

Rozpracované výstupy

Rozpracované výstupy předmětu podle školního vzdělávacího programu FZŠ Chlupova:

  • Český jazyk a literatura: žák čte plynule a s porozuměním nahlas a potichu přiměřeně náročné texty, hlouběji poznává rozdíly v pojetí a uměleckém zpracování různých textů, vnímá psychologii postav, orientuje se ve stavbě textu, pěstuje kultivovaný projev, učí se základy techniky mluveného projevu, diskutuje o postojích k literárnímu dílu, seznamuje se s různými literárními druhy, vyhledává přenesené, básnické a zastaralé výrazy, dokáže vystihnout jádro sdělení.

  • Člověk a jeho svět: žák se seznamuje se zeměpisem Evropy a světa, se sluneční soustavou.

  • Hudební výchova: žák charakterizuje poslouchanou hudbu, uvědomuje si použité výrazové prvky, poznává různá díla a jejich autory.

  • Výtvarná výchova: žák uplatňuje při své práci ilustraci, komiks, motivuje se výtvarným a literárním dílem, diskutuje nad výtvarným vyjádřením, hodnotí svoji i cizí práci.

Metody a formy práce

Při plánování a realizaci výuky jsem využila metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení a metody dramatické výchovy.

Popsané projekty

V další části textu se můžete seznámit s projekty připravenými nad těmito literárními díly:

  • K. J. Erben: Kytice (Vodník, Zlatý kolovrat)

  • J. Swift: Gulliverovy cesty

  • I. Calvino: Žena Siréna

  • H. Sienkiewicz: Pouští a pralesem

  • Staré řecké báje (Prometheus, Herakles, Daidalos a Íkaros)

  • A. C. Clark: Případ s časem

  • Ezopovy bajky

Karel Jaromír Erben: Kytice

Vodník

I. Vodník, projekt četby a poslechu symfonické básně Antonína Dvořáka

Motivace

  1. Žáci se ve dvojicích dohodli, kdo bude sochařem a kdo "sochařskou hlínou". Sochař měl za úkol vytvořit z "hlíny" sochu některé pohádkové bytosti. Socha však musela současně vyjadřovat nějaký pohyb, děj, činnost. My ostatní jsme hádali, o kterou bytost jde. Pokud jsme si nebyli jistí, socha předvedla krátkou pantomimickou etudu. (Při dostatku času můžeme role sochaře a sochy vyměnit.)
  2. Na tabuli jsem napsala tato slova: vrba, boty, dýmka, šos. Seděli jsme na koberci a děti po kruhu doplňovaly další vhodná slova, ale nesměly při tom vyslovit jméno pohádkové bytosti. Po chvíli i těm nejméně důvtipným došlo, že se jedná o vodníka.
  3. Ptala jsem se dětí, které vodníky znají a co o nich vědí. Jmenovaly např. Volšovečka, Česílka a Brčála. Ukázala jsem jim Ladův obraz vodníka na vrbě a společně jsme si o vodnících povídali.
  4. Prozradila jsem, že budeme poslouchat symfonickou báseň Vodník od Antonína Dvořáka (poslouchali jsme již dříve Polednici a moc se jim líbila) jako doprovod k baladě K. J. Erbena (nedávno jsme si vysvětlovali rozdíl mezi lyrickou a epickou poezií, mezi baladou a romancí).
  5. Před vlastní prací s textem a hudbou jsme si zopakovali, co už víme o Dvořákovi a Erbenovi (žáci psali v malých skupinách, každá skupina si zvolila jednoho člena, který nám pak přednesl, na co skupina přišla).

Poznámka: Erbenův text je rozdělen do částí označených římskými číslicemi I–IV. Protože jsem nechtěla přepisovat celou baladu, uvádím vždy jen číslo části a stručný obsah.

Dvořákova symfonická báseň dodržuje víceméně toto rozdělení. Kdo ji zná, ví, že posluchač znalý textu snadno v hudbě rozliší jednotlivé části příběhu. Je důležité, aby žáci měli již dostatečné posluchačské zkušenosti.

Po celou dobu práce s textem měli žáci po ruce poznámkový blok, aby si kromě jiného mohli zapisovat neznámé výrazy. Po poslechu nebo přečtení textu jsme si je vždy společně vysvětlili. Protože se jedná o dobový text, také jsem často kontrolovala, zda žáci rozumí obsahu.

Práce s textem a hudbou

I. část: 4 sloky. Vodník sedí na vrbě, šije si boty a těší se na svou zítřejší svatbu. Hudba (do 1:47)

  1. Přečetla jsem verše nahlas. Co z nich platí pro nám už známé vodníky? Dá se nějak poznat, co se stane? Která část se stále opakuje? (Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť.) Je nějak důležitý právě pátek (nosí smůlu)?
  2. Vysvětlila jsem žákům, co je to hudební motiv a že v této skladbě je jím např. motiv vodníka založený na slovech "sviť, sviť, sviť". Pokud se tento motiv objeví kdekoliv ve skladbě, mohou si být jisti, že v příběhu zrovna teď vystupuje vodník. Pustila jsem první část hudby a děti měly za úkol tento motiv hledat.
  3. Dále jsem jim objasnila, co je to melodram a že český hudební skladatel Zdeněk Fibich napsal melodram Vodník.
  4. Zahráli jsme si na herce, který účinkuje v melodramu. Při opětovném poslechu této části žáci zkoušeli recitovat text prvních čtyř slok přímo za doprovodu hudby.

II. část: 7 slok. Dívka neposlechne varování matky, jde k jezeru a prolomí se s ní lávka. Hudba (1:48-6:08)

  1. Děti si potichu přečetly text.
  2. Stouply si po celé délce třídy do dvou řad čelem proti sobě. Utvořily tak uličku, kterou jsem já pomalu procházela coby "dcera". Kolem koho jsem prošla, řekl mi jednu větu jako matka dceři. Zpátky jsem šla coby matka a vyslechla jsem si reakce na svoje varování od "dcer".
  3. Vytvořili jsme tabulku, do které jsme během celého projektu připisovali vše, co víme o vodníkovi, matce a dceři, např. jejich vlastnosti a činy.
  4. Na poslední sloce této části jsme si ukázali, jak funguje zvukomalba (Vyvalily se vlny zdola...).
  5. Následovala krátká diskuse o tom, zda dívka šla k jezeru i přes varování matky, protože byla očarována vodníkem, nebo matce naschvál, a zda její pád do vody byl náhodný (chatrná lávka) nebo jej také způsobil vodník.
  6. Při poslechu druhé části symfonické básně dostali žáci tento úkol: Kterými prostředky vyjádřil Dvořák hrůzu z dívčina pádu do jezera v závěru druhé části hudby? (Děti uváděly změnu dynamiky, tempa a využití hudebních nástrojů.)

III. část: Protože je příliš dlouhá, rozdělila jsem ji na čtyři části. Hudba (6:09-8:52)

  1. 5 slok. Popis podvodní říše: Po přečtení textu jsme říši imaginárně "zařídili". Kdokoliv mohl do ní vstoupit (říši představoval náš veliký koberec) a umístit tam např. vodníkův dům, skálu nebo pastvinu pro ryby. Další příchozí ovšem musel dát pozor, aby nepoložil svůj příspěvek na některý už existující (byť pouze v naší představivosti) anebo na něj nešlápl.
  2. 10 slok. Dívka chová své děťátko a stýská si mu na svůj osud: Kdo chtěl, mohl usednout do křesla a promluvit v roli dívky.
  3. 10 slok. Rozhovor vodníka a jeho ženy, její prosby o návštěvu matky: Žáci se rozdělili do dvojic, jeden představoval vodníka, druhý dívku. Vytvořili sousoší, kde obě postavy musely být ve vzájemné interakci. Polovina dvojic se rozmístila po vodní říši a při další části Dvořákovy hudby předváděla krátkou pantomimickou scénku. Druhá polovina žáků měla za úkol je pozorovat, poznat, co dělají a pak nám o tom povídat. Pak se role herců a pozorovatelů vyměnily.
  4. 5 slok. Vodník dovoluje ženě odejít na svět, ale klade jí podmínky: Před četbou této části děti sepisovaly ve skupinkách smlouvu s podmínkami, za kterých smí žena odejít (představovaly vodníkovy právníky).

IV. část: Je opět příliš dlouhá, takže musela být rozdělena. Hudba (od 8:53)

  1. 2 sloky. Dívka je doma, matka jí slibuje ochranu: 4 skupiny měly za úkol vymyslet pokračování a závěr příběhu a zahrát nám delší mluvenou scénku. Směly použít i rekvizity. Pokud někdo Kytici četl nebo viděl film, dohodli jsme se, že nebude ostatním nic prozrazovat.
  2. 5 slok. Vodník se dobývá do chalupy, matka ho odhání: Zadala jsem otázku Má žena otevřít a vrátit se k vodníkovi? Každý sám si písemně připravil argumenty pro ANO či NE a pak následovala krátká diskuse. Zajímavé bylo, že část dětí si opravdu přála, aby se hrdinka vrátila do jezera k muži a dítěti, přes zřejmý pocit ohrožení, který při četbě balady máme (argumenty: aby dítě nezůstalo bez matky, aby rodina zůstala úplná, však ona si zvykne).
  3. Poslední 2 sloky. Ženy najdou na prahu mrtvé dítě: Závěr balady jsem přečetla nahlas. Jak mu rozumíte? Znovu žáci utvořili uličku, tentokrát pro vodníka (představovaného mnou). Mohli si zvolit roli dívky, matky nebo zavražděného dítěte. Pak jsme opět použili metodu vnitřních hlasů. Co pociťuje vodník po vraždě svého vlastního dítěte?
  4. Poslech závěrečné části hudby: Děti dostaly posluchačský úkol rozpoznat nejen motiv vodníka, ale také situace, kdy se ozve jeho bušení do dveří a večerní klekání, a reagovat na ně předem dohodnutými pohyby (zvednutím ruky, napodobením bouchání a kývavého pohybu zvonu). Znovu jsem je upozornila na výrazové prostředky, které skladatel použil, aby vyjádřil napětí a strach.

Nápady pro další činnosti:

  • napsat pocity z textu i z hudby, kdo chce, přečte nahlas,

  • pětilístek (viz ukázka),

  • doplnění tabulky (co víme o všech postavách balady),

  • podvojný deník (žák si doslova opíše krátkou část textu, která ho něčím zaujala, a připíše svůj komentář),

  • společná četba ukázky z Jiráskovy hry Lucerna (rozhovor vodníků Michala a Ivana) a Velké doktorské pohádky Karla Čapka (Havlovický vodník),

  • porovnání Erbenova vodníka s vodníky Jiráska, Čapka, Lady a Čtvrtka,

  • vyprávět celý příběh coby vodník, dívka, matka (v kruhu si podáváme mušli, kdo ji drží v ruce, řekne 1–2 věty),

  • vybrat nejdůležitější téma balady, každý podle svého názoru (mateřská láska, trest za neposlušnost, sobectví),

  • souhlasím – nesouhlasím s autorovým řešením, protože...,

  • rozbor textu (sloka – verš – rým – metafory...),

  • rozhodnout se, kdo je hlavním viníkem tragédie, a svůj názor podpořit argumenty (viz ukázka),

  • zopakovat složení symfonického orchestru, seznámení s novými nástroji (např. zvony),

  • vytvořit obrázkovou osnovu,

  • příběh znázornit jako komiks,

  • soutěž o nejlepší obraz vodníka (malba temperou),

  • zdůvodnit, proč je to balada,

  • ve skupině vymyslet a zahrát vlastní příběh o vodníkovi (může být i humorný),

  • každá skupina nacvičí a předvede zvukový plán příběhu (hra na tělo, hudební nástroje...), kde půjdou rozpoznat nejdůležitější momenty balady.

Příklady dětských prací vzniklých v projektu

Ukázky pětilístků

Kdo je hlavním viníkem tragédie? (názory dětí)

"Podle mě to zavinila dcera, protože neposlechla matku a šla k jezeru."

"Byla to dcera, protože se dvakrát špatně rozhodla. Nejprve matku neposlechla a na konci ji naopak poslechla."

"Já si myslím, že matka, protože dceru nepustila zpátky, když si pro ni vodník přišel."

"Matka, protože neměla bydlet u jezera, kde žije vodník."

"Vodník, protože očaroval dívku, takže musela jít k jezeru."

"Byl to vodník, kdyby dceru nestáhl do jezera, nic by se nestalo."

Jiné závěry příběhu: (zapsané po předvedení scének)

Dcera si obstará nejhezčí rybu, jakou najde. Díky ní vyláká vodníka na souš. Řekne mu, aby přivedl i dítě. Matka si vezme nůžky a když bude vodník na suchu, ustřihne mu šos kabátku a on uschne. Dítě nakonec odvedou k sobě domů.

Z jezera se vyvalí malá tsunami a smete dům. Matka se utopí a dceru vodník promění v rybu. Dcera odpluje pryč. Po čase zjistí, že matka byla jen její chůva. Odpluje do jiného jezera a tam plave dodnes. Dítě vychová vodník.

Dcera se s matkou objala. Dítě se najednou vodníkovi vytrhlo a narostla mu křídla. Doletělo přímo za svojí matkou a už navždy žily spolu.

Matka znala zaříkávadlo, kterým proměnila vodníka v hezkého mládence. Jezero se stalo palácem a všechno v něm se proměnilo. Dcera si vzala bývalého vodníka za muže.

Zlatý kolovrat

II. Zlatý kolovrat, projekt četby a poslechu symfonické básně Antonína Dvořáka

  1. Pustila jsem nahlas rychlejší hudbu. Žáci chodili do rytmu po třídě, hledali si cestičky, nesměli ale do nikoho vrážet ani chodit v kruhu. Jakmile hudba přestala hrát, s nejbližším spolužákem bez jediného slova domluvy vytvořili sousoší protikladů (v každém kole si museli najít jiného kamaráda a utvořit jinou dvojici protikladů): dobro – zlo, lež – pravda, anděl – ďábel, nenávist – láska, radost – smutek, závist – přejícnost, odměna – trest. Rychlejší člen dvojice utvořil např. sochu radost, druhý musel poznat, co představuje, a doplnit sochu, která vyjadřovala smutek.
  2. V kruhu na koberci jsme si povídali o našich sourozencích, o vztazích k nim, o společných zážitcích, ale také o rozporech, které s nimi máme.
  3. Zahráli jsme si Kimovu hru s těmito předměty: figurka koně, nůž, obrázek kolovratu, větvička jehličí, přívěsek na klíče s dvěma stejnými hlavičkami – dvojčaty, podkova, kámen, sklenice, cívka nití, dvě skleněné kuličky – oči.
  4. Děti se na základě všech činností, které jsme dosud prováděly, měly pokusit odhadnout, čím se budeme dále zabývat. Pak jsem jim teprve prozradila, že půjde o další Erbenovu baladu Zlatý kolovrat a o stejnojmennou Dvořákovu symfonickou báseň.

Poznámka k četbě

Žáci si opět při četbě poznamenávali neznámá slova, která si pak navzájem vysvětlovali.

Některé části balady jsem četla já, ostatní děti – potichu nebo nahlas. Při hlasité četbě jsme využívali čtení po rolích.

Protože symfonická báseň Zlatý kolovrat je podstatně delší než Vodník (trvá více než 25 minut) a navíc její "děj" není tak přehledný, neposlouchali jsme ji celou. Také na rozdíl od Vodníka jsme nepracovali současně s textem i s hudbou, ale poslech jsem zařadila jako samostatnou část na závěr.

Práce s textem a hudbou

I. část: Pán přijíždí k chaloupce, dívka mu dá napít vody, on se do ní zamiluje.

Přečetla jsem nahlas první 4 sloky. Co myslíte, že se teď stane? Děti utvořily ve dvojicích sousoší, jeden byl v roli krále, druhý v roli dívky. Na tlesknutí sochy "obživly" a pantomimicky posunuly děj kupředu podle vlastní fantazie.

Dočetla jsem část do konce a pak jsme si povídali, proč se chce pán oženit s dívkou, kterou poznal teprve před chvílí, a jestli se naopak on sám dívce líbí. Také mě zajímalo, zda se dětem líbí některá dívka nebo chlapec a jak jim svou náklonnost dávají najevo.

II. část: Při další návštěvě v chaloupce se král setkává s macechou, žádá ji o dceřinu ruku, ona mu nabízí svoji vlastní dceru, ale dostává rozkaz přivést na hrad tu nevlastní.

Žáci četli text po rolích (vypravěč, král, macecha). Polovina z nich pak dostala za úkol vymyslet a napsat co nejvíce příčin, proč jsou si nevlastní sestry tak podobné. (Nápady: samozřejmě jednovaječná dvojčata, ale pak ani jedna z nich nemůže být dcerou této matky, naopak musí mít společného otce, jsou to klony! apod. Docela jsme si pěkně popovídali o genetice.) Ostatní psali krátkou úvahu na téma, jestli má macecha z královy volby radost nebo ne, a proč. Pak mohl kdokoliv usednout do našeho křesla pro hosty a promluvit za ni (technika vnitřních hlasů), nejprve co si myslí, pak co se chystá udělat, jak to bude řešit. V následující diskusi se ukázalo, že matka radost určitě nemá a že nevlastní dceru tudíž nečeká nic dobrého.

III. část: Přepadení Dorničky v lese, svatba na hradě a králův odjezd do boje.

Nejprve jsem přečetla první 3 sloky, v nichž macecha úlisně nabádá Dorničku, aby se připravila na cestu a na svatbu s králem. Děti pak měly za úkol odhadnout, co mají matka a nevlastní sestra v úmyslu.

Dalších 6 slok si přečetli žáci potichu sami (zmrzačení dívky). Ptala jsem se: Jak tomu rozumíte? Co jí vlastně udělaly? (Erben se totiž nevyjadřuje moc jasně, alespoň ne pro děti.) Potom jsme všichni utvořili tři společné živé obrazy: před "vraždou", "vražda", po "vraždě". Do rolí matky a obou dcer jsme zvolili vybrané zájemce, ostatnížáci si role vybrali sami a zaujali své místo v obraze. Mohli představovat cokoli, např. jsme měli kámen, lišku, vítr, cestu. Postupně jsem každého na chvíli oživila dotekem, aby promluvil jednu větu za svoji postavu. Nakonec jsme všechny tři živé obrazy spojili do krátkého nepřetržitého němého filmu.

Vymýšleli jsme špatné lidské vlastnosti a chování, které nás napadaly při četbě: zloba, závist, krutost, sobectví, bezohlednost, nenávist..., a vyjadřovali jsme své pocity z četby této asi nejdrastičtější části balady. Pak děti porovnávaly svůj odhad toho, co obě ženy provedou, s tím, co se teď dozvěděly.

Jeden žák přečetl nahlas následující 2 sloky (svatba). Dvojice (ženich a nevěsta) procházela uličkou svatebčanů a vyslechla si, co si myslí o nich i o svatbě.

Přišla zpráva, že se blíží nepřátelské vojsko. Jeden žák představoval krále, my ostatní jsme se mu coby jeho dvořané snažili poradit, co by měl udělat. Pak jsme si dočetli zbývající 2 sloky třetí části balady (králův odjezd do války).

IV. část: Výměna částí zlatého kolovratu za oči, nohy a ruce, uzdravení Dorničky

Po mém přečtení prvních dvou slok se děti položily na koberec a zavřely oči. Zkusily si představit, jaké by to bylo, kdyby se nemohly vůbec hýbat a nic neviděly. Obcházela jsem je, oživovala a kdo chtěl, promluvil za Dorničku.

V kruhu na koberci jsme si povídali o postižených lidech, jestli známe někoho takového ve svém okolí, jak bychom jim mohli pomáhat apod.

Pak jsme se vrátili ke Zlatému kolovratu. Každý žák si vylosoval lísteček s výrokem Dorničky nebo její sestry. "Dorničky" se postavily do řady a "sestry" také, proti nim. V prvním kole vždy střídavě vystoupila z řady jedna Dornička nebo sestra a přečetla svoji větu z papíru. Ve druhém kole mohl vystoupit kdokoliv, ale trvala jsem na dodržování střídání Dornička – sestra a na tom, aby mluvil vždy jen jeden. Za chvíli děti přišly na to, že některé výroky sestry reagují na výroky Dorničky a naopak, a ve třetím kole hra již dostala pěkný spád a věty na sebe většinou navazovaly.

Dornička:  sestra: 
Proč mě tak nenávidíš?  Já chci víc než hnít v roztrhané chalupě! 
Matka tě vždy měla raději.  Jsem ctižádostivá! 
Jsem pracovitá a skromná.  Já tě nenávidím! 
Nikdy jsem ti neublížila.  Podařilo se ti krále omámit, ty čarodějnice! 
Závist a nenávist jsou špatné.  Půjdu i přes mrtvoly! 
Jaká matka, taková dcera.  Proč ty, a ne já? 
Sestřičko, já tě mám ráda.  Chci být královnou za každou cenu! 
Budu králi dobrou ženou.  To jsme si doma chovaly hada! 
Škoda, že tě matka tak rozmazlila  Proč bych měla celý život těžce pracovat jako ty? 
Pánbůh ti snad odpustí.  Proč tě matka neuškrtila už v kolébce? 
Budu se za tebe modlit.  Ty zmije zrádná! 

Rozhovor: Co jsme se o sestrách dozvěděli? Jak si myslíš, že se chová nebo vypadá takový člověk, který je plný závisti a zloby? Kdybys byl/a sestrou Dorničky, řešil/a bys to jinak? Jak? Napiš.

Ukázala jsem žákům obrázek kolovrátku (v Babičce Boženy Němcové), vyprávěla jsem jim, k čemu sloužil, z kterých částí se skládal, a přečetla jsem jim úryvek z Babičky týkající se přástek. Dále jsme si připomněli známou pohádku O třech přadlenách. Pak jsme si po rolích dočetli zbývající sloky čtvrté části balady (výměna končetin a očí za součásti kolovrátku) a každý jsme napsali svůj názor na dědečka, který dívce pomohl. Kdo to byl? Proč jí pomáhal?

Dalším úkolem byla skupinová práce: vymyslet a zahrát vlastní závěr balady (mluvená scénka) s použitím kulis a rekvizit. Hodnotila dětská porota, ve které se postupně vystřídaly všechny děti. Každý člen poroty měl k dispozici lístky s body 1–5, přičemž maximum bylo 5. Své hodnocení musel zdůvodnit. Kritéria hodnocení: originalita, pointa, připravenost (ne improvizace), dodržení tématu, úroveň předvedení, srozumitelnost.

V. část: Návrat krále, prozrazení podvodu.

Tuto část jsme přečetli celou po rolích a pak jsme si o ní povídali. Jaký je král? (hloupý, důvěřivý, slepý!) Jak poznal, že byl podveden? Poraďte mu, co má udělat, aby našel Dorničku. Jak má naložit s podvodnicemi?

Zahráli jsme si na soud. Já jsem byla soudce, některé děti hrály krále, macechu, zlou sestru, Doru, ostatní mohly vstupovat do procesu coby svědci, obhájci, žalobci.

VI. část: Svatba krále s Dorničkou, potrestání matky a sestry.

Poslední část si žáci přečetli každý sám potichu a pak si měli ve dvojicích popovídat, jak jí porozuměli a jak celá balada vlastně skončila. Z tabule si vybrali a opsali formuli: Souhlasím – nesouhlasím s autorovým řešením, protože... Svůj názor nám pak přečetli.

Skupinové úkoly

Úkoly do skupin:

  1. Dejte baladě nový výstižný název.
  2. Napište osnovu příběhu.
  3. Citát: "Láska je silnější než nenávist." Souvisí citát s příběhem? Vymyslete argumenty pro ANO i NE. Diskuse.
  4. Které charakteristické rysy pohádky má tato balada?
  5. Čím se liší od Vodníka?
  6. Znázorněte příběh na pruh papíru (skupina dostane dlouhý, ale užší pruh papíru, na který trháním, překládáním, mačkáním apod. znázorní klíčové momenty děje tak, aby bylo možno příběh vyprávět).

Četba pohádky B. Němcové

Vennův diagram

Přečetli jsme si pohádku Boženy Němcové O zlatém kolovrátku a společně jsme hledali společné a rozdílné znaky této pohádky s Erbenovou baladou. K přehlednému znázornění jsme použili známý Vennův diagram (dva částečně se překrývající kruhy). Do jednoho kruhu jsme psali pouze to, co je charakteristické pro baladu, do druhého pro zmíněnou pohádku. Doprostřed do překrývající se části všechny společné znaky, které se nám podařilo najít.

Poslech hudby

Poslouchali jsme pouze úvodní a závěrečnou část.

  1. Přibližně prvních 10–11 minut. Pro lepší orientaci jsem na tabuli napsala, které momenty příběhu mohou v hudbě slyšet (hon, příjezd krále, bouchání na dveře, objevení dívky, vzájemná láska, znovu králův příjezd a zabouchání na dveře, motiv macechy, štěstí dívky, přepadení v lese, svatba, odjezd do boje). Abych při poslechu nerušila, vždy jsem jen ukázala na příslušný nápis.

Posluchačské úkoly:

  • Který orchestr hraje tuto skladbu? (symfonický)

  • Napiš názvy šesti hudebních nástrojů, které určitě slyšíš.

  • Jak skladatel docílil pocitu, že král odjíždí? (ztlumením hudby)

  • Jaký je rozdíl mezi hudebním znázorněním Dorničky nebo krále a macechy?

  1. Přibližně od 19. minuty. Návrat krále, kolovrátek zpívá, král má podezření a zlobí se, hledání v lese, shledání s Dorničkou, závěr.

Posluchačské úkoly:

  • Kolikrát kolovrátek zazpíval?

  • Jak poznáte, že se král zlobí?

  • Čím se tento závěr liší od závěru Vodníka?

III. Závěrečné hodnocení

Práce se Zlatým kolovratem časově navazovala na práci s Vodníkem. Proto jsem nechala závěrečnou reflexi až na chvíli, kdy jsme se seznámili s oběma baladami a oběma symfonickými básněmi. Reflexe se týkala jak obsahu naší společné práce – tedy balad, ale týkala se také toho, s jakým nasazením kdo pracoval, jak se komu práce dařila apod. – hodnotili jsme tedy i průběh práce.

Pro tentokrát jsme pro oba typy reflexe zvolili povídání v kruhu. Žákům jsem předložila následující otázky, které je reflexí mohly provést.

Hodnocení týkající se obsahu balad a práce s nimi

Jak na vás obě balady zapůsobily? Líbil se vám více text nebo hudba? Porovnejte atmosféru Vodníka a Zlatého kolovratu.

Hodnocení týkající se vlastní práce žáků

Zhodnoťte svoji práci individuální i skupinovou. Cítili jste se někdy nepříjemně? Při které činnosti? Pomáhali jste své skupině? Přispěli jste něčím důležitým?

Časová dotace

Práci s baladami jsme se věnovali v hodinách literární výchovy po tři dny.

Pomůcky

  • obrázky vodníků z různých dětských knížek (např. od J. Lady, V. Čtvrtka)

  • CD Symfonické básně A. Dvořák

  • portréty K. J. Erbena, A. Dvořáka, Z. Fibicha, B. Němcové

  • obrázky hudebních nástrojů velkého symfonického orchestru

  • Orffovy hudební nástroje

  • nahrávka jakékoliv rytmické hudby, např. pochodové

  • poznámkové bloky

  • tabule, flip

  • soubor předmětů do Kimovy hry

  • výtvarné potřeby (tempery, fixy, pastelky, čtvrtky, kreslicí papíry)

Použitá literatura

  • Erben, K. J.: Kytice, Albatros, Praha 1972

  • Němcová, B.: Národní báchorky a pověsti, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha, 1956

  • Němcová, B.: Babička, Odeon, Praha 1981

  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století, Československý spisovatel, Praha 1982

  • Karfíková, V.: Čítanka pro 5. ročník, SPN, Praha 1995

  • Kudělka, V.: Malý labyrint literatury, Albatros, Praha 1983

  • Velikáni hudby, Perfekt, 1995

  • Průvodce po dějinách české literatury, Panorama, Praha 1984

Jonathan Swift: Gulliverovy cesty

Časová dotace: pětihodinový blok

Informace o autorovi

Jonathan Swift (1667–1745), anglický satirik, narozený v Irsku, kde také prožil většinu svého života, duchovní anglikánské církve. V roce 1726 vydal anonymně Cesty k rozličným dalekým národům světa ve čtyřech dílech. Napsal Lemuel Gulliver, zprvu ranhojič, později kapitán na rozličných lodích. Dnes už tolik nevnímáme toto dílo jako satiru, ale spíše jako vtipnou pohádku. Obvykle se vydávají a čtou pouze první dva díly: Cesta do Liliputu a Cesta do Brobdingnagu.

Práce s ukázkami z díla

Cesta do Liliputu

I. ukázka

1. část textu

Úkoly před četbou první části textu

Hra: trpaslíci – obři (hraje se jako červení – bílí).

Kruh na koberci: Co je pro vás na světě vysoké, veliké? (Děti jmenují např. Mount Everest, oceán.) Co nemohou dělat malí tvorové? (Každý po kruhu opakuje a doplní formuli Kdybych byl/a trpaslíkem, nemohl/a bych...) V čem mají malí tvorové naopak výhodu ? (Formule Kdybych byl/a trpaslíkem, mohl/a bych...) Čeho byste se báli?

Každý se proměňte v něco maličkého (trpaslíka, mravence, brouka, mikroba...) a předveďte krátkou pantomimickou etudu, jak se snažíte něco udělat, na něco vylézt apod.

Představte si, že jste tak malí jako trpaslíci a najednou se mezi vámi ocitne cizí člověk normální velikosti. Tady leží (člověka jsem představovala já). Co uděláte? Zahrajte. Co mu řeknete?

Obrátíme role, vy jste teď tím člověkem mezi trpaslíky, ležíte bezmocně na zemi. Co se vám honí hlavou? (Obcházím děti, koho se dotknu, promluví jednu větu, která vyjadřuje jeho pocity).

Bylo vám příjemněji v roli trpaslíka nebo člověka, vlastně obra mezi trpaslíky?

Četba první části textu

Přečetla jsem nahlas tu část z knihy, kdy se Gulliver probudí na pobřeží a zjistí, že je svázán a obklopen maličkými bytostmi.

2. část textu

Četba druhé části textu

Potichu si přečtěte text v čítance (děvčata: jak Gulliverovi šijí šaty, chlapci: jak mu dodávají jídlo).

Úkoly po četbě druhé části textu

Namalujte k tomu obrázek a ostatním podle něj vyprávějte, jak při tom postupovali.

3. část textu

Úkol před četbou třetí části textu

Ve skupině sepište pravidla, kterými se Gulliver musí v Liliputu řídit, aby nedošlo k neštěstí.

Četba třetí části textu

Přečetla jsem z knihy přísahu, kterou musel Gulliver podepsat. Za to ho pustili na svobodu a on se mohl volně pohybovat po celé říši.

4. část textu

Úkol před četbou čtvrté části textu

Ve skupině vymyslete a zahrajte scénku, co dalšího se mu mohlo v Liliputu ještě přihodit.

Četba čtvrté části textu

Nahlas jsme si přečetli třetí odstavec ukázky v čítance, který pojednává o návštěvě královské rodiny u Gullivera a o nejvyšším komořím, jenž je Gulliverovým nepřítelem a očerňuje ho u krále.

Úkol po čtvrté části textu

Diskutovali jsme o tom, zda je komoří v právu, když se chce Gullivera zbavit. Někteří poukazovali na to, že Gulliver moc jí, král se musí zadlužovat a brzy nebude dost jídla pro všechny. K čemu to povede? Mohou Gulliverovi nějak ublížit?

Z knihy jsem přečetla, k jakému trestu ho nakonec odsoudili. Jak se může zachránit?

Prohlédli jsme si ilustrace v knize (vlastní vydání s černobílými ilustracemi z počátku 19. století, které děti nadchly).

II. ukázka

Cesta do Brobdingnagu

Ukázka se týká prvního Gulliverova setkání s obry na poli. Protože obsahuje některá málo známá slova, napsala jsem je na tabuli a žáci se je pokoušeli vysvětlit. Byla to slova: žnec, yard, brázda, přeseknout vedví, duchapřítomnost, stopa, toliko, rarita, tobolka, čtyřpistole. Některá slova vyhledávali ve slovníku a zjistili, že mají více významů (např. brázda, stopa, tobolka). Text ukázky je opět rozdělen do tří odstavců.

  1. Žáci si potichu přečetli první odstavec. Potom se zkusili vcítit do pocitů Gullivera, který se náhle z "pána tvorstva" změnil v nepatrného tvora, kterého je možno zabít pouhým stiskem prstů. Kdo chtěl, usedl do křesla a promluvil za něho. Pak jsme si chvíli povídali o tom, jak se často my lidé chováme bezohledně k drobným bytostem ve svém okolí.
  2. Po přečtení druhého odstavce měli žáci napsat všechny způsoby, kterými Gulliver přesvědčil obry, že je rozumný a neškodný tvor, a vymyslet, jak by si v této situaci poradili oni.
  3. Jaká nebezpečí hrozí Gulliverovi v zemi obrů? Předvedli jsme si několik krátkých etud v malých skupinkách. Potom jsem jim přečetla z knihy o setkání Gullivera s žábou, psem a opicí.
  4. Děti si z čítanky dočetly třetí a poslední odstavec a měly za úkol napsat pokračování příběhu, případně jeho zakončení.
  5. Opět jsme si společně prohlédli knižní ilustrace, a tak se žáci také dozvěděli, jak skončil pobyt Gullivera v zemi obrů.

V dalších aktivitách jsme vycházeli z obou částí knihy – Liliputu i Brobdingnagu.

  1. Po kruhu jsme vyprávěli ukázky z čítanky z pohledu obyvatel těchto dvou zemí.
  2. Na základě sepsaných argumentů jsme diskutovali, zda je lepší být obrem nebo trpaslíkem (obři byli znatelně v převaze).
  3. Na základě vlastních zkušeností jsme vymýšleli, jestli se i my dostáváme do situací, kdy se cítíme být obry nebo trpaslíky.
  4. Vrátili jsme se k textu v čítance a použili jsme metodu "poslední slovo patří mně" (opíšete z textu jednu myšlenku a k ní napíšete vlastní komentář, ostatním přečtete pouze myšlenku a oni se pokusí vymyslet, proč jste si vybral právě ji, pak jim přečtete svůj komentář, ale nikdo se k němu již nesmí vyjadřovat).
  5. Hledali jsme příběhy, ve kterých vystupují zmenšené nebo zvětšené bytosti, a byli jsme překvapeni, kolik jich existuje (od Palečka po Dlouhého a Širokého).
  6. Na závěr jsme hodnotili: co se nám líbilo a nelíbilo z našich aktivit i v knize, jak jsme pracovali jako jednotlivci i skupina.

Použitá literatura

  1. Swift, J.: Gulliverovy cesty, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1958
  2. Dějiny anglické literatury, SPN, Praha 1988
  3. Kudělka, V.: Malý labyrint literatury, Albatros, Praha 1983
  4. Karfíková, V.: Čítanka pro 5. ročník, SPN, Praha 1995

Italo Calvino: Žena siréna

Projekt je zpracován metodou řízeného čtení, čtení s předvídáním a metodami dramatické výchovy. Text jsem rozdělila na části, u každé uvádím stručný obsah. Přesné znění textu najdete v Čítance pro 5. ročník, Jinan 1994, s. 33–36.

Časová dotace: pětihodinový blok

Motivace

Komunikační kruh: Kde byste si teď přáli být (kromě domova)? Každý po kruhu jmenuje nějaké místo. Já uvedu moře. Říkáme asociace na slovo "moře". Zahrajeme si hru "z moře do moře" (hraje se jako "z lesa do lesa"). Vysvětlím dětem, že dnes se budeme zabývat příběhem, v němž moře bude hrát velmi důležitou roli. Staneme se režiséry a zároveň scénáristy, kteří se chystají natočit dobrodružný film, ale před napsáním scénáře je třeba důkladně se seznámit s dějem příběhu a s jeho postavami.

Práce s textem

Tiché čtení: Žil jednou jeden námořník se svou ženou. Často na dlouhou dobu vyplouval na moře a žena zůstávala sama doma. Král té země se do ní zamiloval a přemluvil ji, aby s ním utekla. Když se námořník vrátil, našel dům prázdný. Král za čas ženu vyhnal, ona se vrátila domů a prosila svého muže o odpuštění. Ten jí však odmítl odpustit, i když ji velmi miloval, naložil ji na loď a na širém moři ji hodil do vody. Pak se vrátil domů.

Úkoly pro žáky:

Vysvětli slova a výrazy (kajícně, rozhořčen, jako pytel brambor).

Napiš, jestli souhlasíš nebo nesouhlasíš s tím, co námořník udělal, a proč.

Hra: Žáci utvoří rodiny, které si večer doma povídají o námořníkovi a jeho ženě. Kam zmizela? Co se s ní stalo? Učitel v roli námořníka obchází po vesnici a pod okny poslouchá, co si sousedé povídají. Hovoří vždy jen ta rodina, u které námořník poslouchá. Pokud se stane, že přijde k některému domu vícekrát, členové rodiny musí navázat na svůj předchozí rozhovor, aniž by se opakovali.

Tiché čtení: Žena klesala stále hlouběji, až se dostala k Sirénám, které žily na dně moře v krásném paláci. Ty se nad ní slitovaly, přijaly ji mezi sebe a daly jí jméno Pěna. Naučily ji také zpívat, aby s nimi mohla lákat námořníky. V moři se jí dařilo dobře, ale byla stále smutná a vzpomínala na svého muže.

Úkoly pro žáky:

Napiš: Proč dívka dostala zrovna jméno Pěna?

Proč musí Sirény lákat námořníky?

Co vše se dá dělat se slovem siréna

Najdi všechny významy slova "siréna".

Děti znaly pouze sirénu, která vždy první středu v měsíci houká v poledne a ruší nás v práci. Ve Slovníku spisovné češtiny je také uveden pouze jeden význam: signalizační zařízení vydávající pronikavý zvuk. Proto jsme hledali jinde a v knize Bohové a hrdinové

Nahrávám...
Nahrávám...