Muž jako učitel ve školce? To je přeci jen pořád výjimečný jev. Proto jsme pro Vás připravili krátký rozhovor s jedním z mála pedagogů v českých mateřských školách, panem Bohumilem Lucákem, a ředitelkou školky a zároveň jeho manželkou Kateřinou Lucákovou. Ta je, dle vlastních slov, manželovou největší kritičkou. Konstruktivní kritiku vnímá jako stěžejní pro to, aby se mateřská škola mohla dále rozvíjet.
„Velmi oceňuji jeho vitalitu a energii, kterou pak přináší i domů. Že s dětmi blbne a vyhazuje je do vzduchu, prostě, že je takový jejich táta, ta jeho role se objevuje i tady. Takže do školky přináší něco jiného než maminka nebo paní učitelka. Děti za ním jdou, protože ví, že s ním bude legrace a že si to užijí. V tom určitě vidím přidanou hodnotu,“ tvrdí Kateřina Lucáková.
A jak své povolání vidí Bohumil Lucák, se můžete dozvědět v následujícím rozhovoru.
Co Vás přivedlo k tomuto povolání?
V době kdy jsem nastupoval, jsme především potřebovali zaměstnance. Navíc jsem pracoval v automobilovém průmyslu, což bylo časově náročné, takže jsem své děti viděl často až večer, nebo o víkendech. Především jsem si ale chtěl vyzkoušet práci s dětmi, jelikož na to mám i vzdělání. Jednak mám Palestru (Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra) a také jsem studoval pedagogickou fakultu.
Mohl byste popsat Váš běžný den ve školce?
V podstatě ten den začíná tím, že se od půl osmé scházíme, děti si hrají tak do tři čtvrtě na devět, kdy se snažím, abychom se všichni sešli kvůli hygieně. Pak jdeme jíst. Poté děláme řízené činnosti (jedná se o předem připravené činnosti, jejichž účelem je dítě něco nového naučit) – to máme i na nástěnkách, aby rodiče věděli, jaké aktivity s dětmi děláme. Zpíváme, tančíme – já jsem kdysi aktivněji sportoval, takže trochu cvičíme, samozřejmě v mezích možností dětí. Dneska jsme třeba dělali rytmiku a melodiku. A pak třeba když jdeme po ulici – jak jsem tady zprofanovaný, tak s dětmi zpíváme, ačkoli se domnívám, že v tom nejsem nejlepší, ale zpívám rád, lidé v okolí to ale hodnotí pozitivně. Otázka je, jak jsou objektivní (smích). Podle počasí tedy chodíme ven, abychom byli do oběda zpět, pak je odpolední odpočinek a pak buď doděláváme, co se dopoledne nestihlo, nebo si hrajeme. A potom se rozcházíme pomalu domů.
Mají děti nějaké oblíbené hry nebo aktivity?
Ony nejsou schopné zaměstnat se trvale jednou aktivitou, takže se to hodně střídá. Aby to pro ně bylo zajímavé, tak to musíte střídat. Rádi si třeba na hřišti zatancují nebo zasportují a pak hurá, běží na houpačky, stavět bábovky. Jezdíme na minivýlety – byli jsme teď v pátek, kde je zase nejvíc zaujala zmrzlina, takže měly všechny vestičky zamazané. Jsou to malé děti, takže jejich pozornost je každou chvíli někde jinde. Teď jsme třeba připravovali…
