dnes je 5.10.2022

Input:

Spolupráce rodiny a školy v problematice rozvoje nadání dítěte předškolního věku

7.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.5.3
Spolupráce rodiny a školy v problematice rozvoje nadání dítěte předškolního věku

Mgr. Miloslav Hubatka

Jako ředitel školy, která měla, mimo jiné, i dvě oddělení mateřské školy, jsem si udělal takové rychlé šetření u rodičů. Otázka, na niž jsem se ptal, byla relativně jednoduchá: "V jakých oblastech by mateřská škola měla primárně rozvíjet Vaše dítě?" Rodiče odpovídali volně a mohli napsat i více očekávání.

Odpovědi z dotazníku jsme následně vyhodnotili a konečný výsledek byl následující. Na prvním místě to byl rozumový rozvoj dítěte, dále následovalo bezpečné a podnětné prostředí a potom se řadily další požadavky jako výuka angličtiny, příprava na školu a zdravé svačinky a obědy apod.

V čem jsem však viděl určité úskalí, byly právě odpovědi týkající se rozvoje dítěte. Dost velká část byla totiž příliš obecná, konkrétně však nevypovídající. Ani tato skutečnost však není nic neobvyklého a potvrzuje se, že tento trend v praxi stále přetrvává i na dalších školách a školkách. Bohužel tato obecnost v sobě skrývá několik úskalí a následně bývá zdrojem problémů mezi mateřskou školou a rodiči. Problém se skrývá ve skutečnosti, že rodič je tak spokojený se školkou, jak moc naplňuje jeho očekávání. A to je klíčový moment.

Podle odpovědí jsem roztřídil rodiče do tří skupin. Nebylo to však podle toho, co od školky očekávali, resp. co preferovali, ale jak byli konkrétní.

 

Typologie rodičů (dle náročnosti, z hlediska požadavků na mateřskou školu)

 

A) Rodič náročný

Přesně zná svá očekávání a dokáže je jasně sdělit a definovat.

Jde o nepříliš početnou skupinu rodičů, která se velmi dobře orientuje v problematice, mají kvalitní informace a přehled. Současně má dobrou sebereflexi z hlediska nadání a potenciálu svých dětí. Jejich požadavky na rozvoj dětí a jejich talentu jsou přesné a konkrétní. Představují pro vedení školek opravdu partnery, kteří se rádi a ochotně zapojí, ale současně očekávají, že jejich požadavky a nároky budou pokud možno co nejvíce uspokojeny. Pokud se tak stane, stávají se z nich skutečné opory, zapojení rodiče, kteří umí být a také často bývají pro školky užiteční. Ať už tím, že o ní pozitivně reportují dále – dělají dobré jméno a pověst školy, nebo dokážou pomoci s vybavením, rozvojem, zapojením dalších rodičů atp. Nezřídka mívají i nemalý vliv u zřizovatele v dané obci nebo městské části.

Problém nastává, jakmile vedení školek neumí s těmito rodiči správným způsobem komunikovat. Zejména ve chvílích, kdy mateřská škola neumí nebo nemůže očekávání a požadavky rodičů uspokojit. Pak zpravidla nastává opačný efekt – náročný rodič se stává velmi nespokojeným a tuto nespokojenost umí dát náležitě najevo. Každý z ředitelů se s takovýmto nespokojeným náročným rodičem setkal.

Tato skupina rodičů potom ve svých dotaznících nejčastěji požadovala následující oblasti a podmínky pro rozvoj dětí:

  • rozvoj samostatnosti,

  • rozvoj osobnosti,

  • rozvoj individuálního talentu dítěte (například hudební, výtvarný atd.),

  • všestranný rozvoj dítěte ve všech složkách (rozumová, tělesná, sociální...).

V předškolní třídě:

  • výuka angličtiny,

  • podpora školní zralosti,

  • u dětí, u kterých se projevily základy trivia, další podpora a rozvoj...

 

B) Rodič konformní

Má zájem o rozvoj svého dítěte. Často však podléhá různým tipům aktuálních vlivů a trendů. Často mu uniká skutečná a reálná podstata věci či problému.

V poslední době stále početnější skupina rodičů, která sice má zájem o rozvoj svých dětí, jasně jej sděluje a dává najevo ochotu participovat na procesu. Současně je tato skupina stále častěji pod vlivem krátkodobých módních trendů a vlivů. Často jen zmiňovaných v mediích a tím ztrácí ve fokusu skutečně podstatné stránky výchovy a rozvoje dětí. Tato skupina rodičů má ještě jednu častou vlastnost. Jsou neskutečně vyděšení a za vším vidí "bubáky". Často předem předjímají problémy. Svoje domněnky pak nesprávně vydávají za fakta, čímž následně nejvíce škodí sobě a svým dětem a samozřejmě tím i znesnadňují práci mateřským školám. Navíc takovýto postoj komplikuje konstruktivní komunikaci.

Pro vedení škol je komunikace s touto skupinou rodičů nesnadná. Především proto, že je nevypočitatelná a těžko se v tomto směru lze jakkoli připravit. Zatímco jednou spolupracují a akceptují pravidla a systémy školy, vzápětí proti nim aktivně bojují a vyžadují změny nebo úpravy, a to bohužel často jen na základě nepodložených pocitů nebo tendenčně prezentovaných informací. Je to, jako by "jednou rukou stavěli a druhou bourali".

Ve svých požadavcích preferují skoro to samé co první skupina, ale současně jako prioritu často staví to, o čem se zrovna mluví. Ať už je to problematika stravování, očkování, využití moderních technologií atp. Současně do priorit staví věci, s nimiž jsou nespokojeni, a naopak, pokud je něco dobré, je to považováno za samozřejmost a už tomu není věnována pozornost.

 

C) Rodič povrchní

Zájem rodiče o dítě je omezen. Primárně preferuje svůj zájem nad zájem dítěte.

Přestože můžeme předpokládat, že tato skupina bude spíše výjimkou, v praxi se pedagogové mateřských škol setkávají se zástupci této skupiny poměrně často. Nelze přitom usuzovat, že by se mělo jednat o rodiny ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Samozřejmě takovýto rodič nepřizná, že blaho jeho dětí má své hranice a ty jsou dány jeho zónou pohodlí. O rozvoj dítěte má zájem a chce jej, ale realizaci a zodpovědnost přenáší raději na druhé, v tomto případě na školu. Na druhé straně má rodič vysoké nároky a očekávání a stává se problémem, pokud nejsou naplněny. Jeho očekávání jsou velmi nekonkrétní a obecná. Prioritní je jeho klid a spokojenost dětí, ale nejde do hloubky a ani nemá potřebu. Jeho vedení dětí je ovšem také nekoncepční a často postrádá pevný řád a důslednost. Od školky očekává rozvoj dítěte, ale současně poměrně liberální přístup. On sám mívá problém s dodržováním pravidel, a tak i toto slovo nemá rád a má pocit, že omezuje rozvoj jeho dítěte. Jeho požadavky na rozvoj dětí jsou definovány spíše formou klišé:

  • podpora individuality dítěte,

  • rozvoj kreativity.

To jsou pojmy, které jsou velmi široké a pod nimiž si lze představit téměř cokoliv. O to větší nebezpečí představují, protože to také bývá pokaždé něco jiného. Takže vyhovět rodiči uvedené typologie je nadmíru obtížné.

Tato typologie je sice velmi zjednodušující, ale současně ukazuje nesnadnou pozici mateřských škol. Chceme-li mluvit o rozvoji dětí a jejich talentu v mateřských školách, je třeba podpora a participace rodičů. Ne že by to školky nezvládly nebo neuměly, ale rodiny mají velký formativní vliv a často "přetlačí" výchovné působení učitelů. Je to logické, protože rodina je hlavní, a tak abychom dosáhli opravdu uspokojivého výsledku, je optimální stav, kde z jedné strany působí rodina, z druhé mateřská školka a její učitelé, ale současně obě strany spolupracují na základě vzájemné důvěry a respektu.

 

Nejčastější chybné výchovné přístupy rodičů

1. Chválit za každou cenu i za špatný výkon

Toto je první z nejčastějších mýtů a chyb, které rodiče dělají. Pod vnucovaným názorem "musíte jej motivovat" chtějí a očekávají, že jediná správná cesta je chválit, chválit a zase chválit. Kdykoliv za cokoliv. Zde je třeba uvést, že podpora, pomoc, povzbuzení jsou na místě a jsou potřebné a nutné. Jenže v té extrémní podobě nadměrná chvála funguje spíše destruktivně. Nepřiměřené až nadbytečné chválení za špatný nebo dokonce za žádný výkon nebo snahu jen ničí sebereflexi dítěte. Jenže správná sebereflexe se vytváří právě už v mladším věku a je pro úspěšný život nezbytná.

Rada je tedy prostá: chválit, podporovat, povzbuzovat, ale za projevenou snahu, zkrátka za něco. Ne za nic nebo za záměrně špatně udělané věci.

2. Absence pravidel

Další častý mýtus a chyba je v absenci pravidel. Představa, že pravidla svazují děti a omezují je, je mylná. Ano, bigotní trvání na maličkostech a přehnaná svázanost škodí, ale stejně tak je škodlivá a přehnaná i bezbřehá volnost. Ta je totiž pro děti stejně stresující a svazující, ba v něčem i škodlivější. Je třeba říci, že dobrá, smysluplná pravidla dávají dětem pocit jistoty, chrání je, a co více, dávají jim šanci se orientovat a předvídat. Je to pro ně čitelné a pochopitelné prostředí. Radou zde je dobrá a užitečná pravidla nejen nastavovat, ale i vysvětlovat a případně i vynutit si jejich dodržování, protože jsou pro děti v konečném výsledku užitečná.

3. Obviňování druhých za svoje pochybení

Chybou je to, co nazývám "ďáblův advokát". Místo toho, aby se dítě učilo ze svých chyb, a tím rostlo, rodič mu pokaždé přispěchá na pomoc s nějakou vhodnou výmluvou

Nahrávám...
Nahrávám...