dnes je 14.8.2022

Input:

Soudobé přístupy ve vzdělávání předškolních dětí

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.2.3
Soudobé přístupy ve vzdělávání předškolních dětí

Mgr. Věra Krejčová, Ph.D.

V současnosti vyvstává do popředí tzv. osobnostně orientovaný model výchovy a vzdělávání. Jedná se o výchovu a vzdělávání, které je zaměřeno na dítě, jeho potřeby, zájmy a schopnosti. Úkolem školy je umožnit každému dítěti rozvinout maximálně svůj potenciál, a to v takových podmínkách, které respektují jeho individualitu.

Vzdělávací působení vychází z pozorování a uvědomění si individuálních potřeb a zájmů dětí a ze znalosti jejich aktuálního rozvojového stavu i konkrétní životní a sociální situace. Je třeba, aby se každému dítěti, které se účastní předškolního vzdělávání, dostalo podpory, péče a stimulace v míře, kterou individuálně potřebuje, a v kvalitě, která mu vyhovuje.“ (RVP PV, 2004)

"Předškolní výchova a vzdělávání zasahuje celou osobnost dítěte. Proto na této úrovni nerozlišujeme jednotlivé izolované disciplíny (dříve označované jako "složky“ výchovy). Vzdělávání se orientuje k oblastem působení, které vycházejí od dítěte a mezi nimiž je vše vzájemně provázáno a propojeno.“ (RVP PV, 2004)

S novými požadavky na předškolní vzdělávání samozřejmě úzce souvisejí i strategie, které vedou k jejich naplňování. Ty se od předchozích vzdělávacích postupů užívaných v praxi mateřské školy také v mnohém odlišují. Předškolní dítě se učí především na základě své interakce s okolím a svou vlastní prožitou zkušeností. Proto je důležité, aby vzdělávací činnosti v mateřské škole byly založeny na jeho přímých zážitcích, vycházely z jeho samostatné činnosti a individuální volby, z jeho zvídavosti a potřeby objevovat.

"Nikdo nemůže nikoho nic naučit, ale pedagog může vytvořit takové podmínky, v nichž se dítě naučí něco samo.“ Steen Larsen

Individualizace ve vzdělávání

Úkolem učitelky je vytvářet takové podmínky k rozvoji a učení dítěte, které respektují jeho potřeby, schopnosti, zájmy, styl učení apod. Jedná se tedy o takový způsob vzdělávání, při němž podporujeme společné vzdělávání dětí s rozdílnou úrovní schopností. Nečleníme děti dle schopností do "rovnocenných skupin“, aby se nám s nimi lépe pracovalo, ale umožníme jim vzdělávat se společně. Rozdíly mezi dětmi respektujeme tak, že na ně reagujeme při plánování, realizaci a hodnocení výchovně vzdělávací práce.

Východiska pro individualizované vzdělávání

Individualizace je psychologicky zdůvodněna tím, že každé dítě má mnoho individuálních rysů, které musíme v případě, že chceme, aby jeho učení bylo co nejefektivnější, brát v úvahu.

 

Individualizujeme, pokud chceme, aby každé dítě:

- mělo příležitost rozvíjet se jako celá osobnost (kognitivní, afektivní i konativní stránka),

- mělo příležitost dosáhnout svého osobního maxima,

- mohlo ve vyučování rozvíjet své zájmy, navazovat na vlastní zkušenosti a předcházející dovednosti,

- zažilo při vyučování úspěch a vzdělávání pro něj bylo spojeno převážně s kladnými emocemi,

- získalo pozitivní vztah ke vzdělávání a potřebu dále se vzdělávat,

- neslo odpovědnost za své vlastní vzdělávání,

- mělo příležitost vytvářet si reálný sebeobraz (sebepojetí, vážit si sebe sama),

- dokázalo respektovat ostatní, být tolerantní k jejich odlišnostem.

Východiskem individualizace je přesvědčení, že každá lidská bytost je jedinečná. Každé dítě pracuje a učí se svým specifickým způsobem. Když učitelka dokáže na tyto individuální potřeby reagovat, umožní dětem zažívat při vzdělávání úspěch a dosahovat jejich osobního maxima.

O individualizaci se mluví převážně v souvislosti se vzděláváním dětí se specifickými vzdělávacími potřebami. Se

Nahrávám...
Nahrávám...