Práva a povinnosti zákonného zástupce v praxi škol po 1.1.2026

3.10

Práva a povinnosti zákonného zástupce v praxi škol po 1.1.2026

Mgr. Lenka Polášková

Podrobný přehled k oblasti problematiky rodičovských práv (práv zákonných zástupců dětí), směrem k mateřským a základním školám a jejich často komplikované, vykonatelné praxe nejednotnosti legislativního rámce.

 NahoruNovela občanského zákoníku a problematická praxe v minulosti

Po 1. 1. 2026 přináší novela rodinného práva zásadní změny: sjednocuje se péče o dítě do společné péče obou rodičů (ruší se dělení na výlučnou/střídavou), posiluje se rodičovská odpovědnost (zákaz tělesných trestů, povinnost spolupráce), zjednodušuje se řízení o rozvodu spojením s péčí o dítě, zavádí se prozatímní rozhodnutí a mění se pravidla pro výživné (možnost postoupení pohledávek, vyšší úroky z prodlení). 

Rodiče dítěte by měli primárně společně usilovat o relevantní zájem nezletilého dítěte/žáka, bez ohledu na své, osobní spory. Jako mimořádně závažné lze považovat situace, kdy někteří rodiče využívají své dítě jako prostředek manipulace s bývalým partnerem/partnerkou, manželem/manželkou. Tato manipulace a spory se často přenáší do prostředí mateřských a základních škol, které se tak nedobrovolně stávají “bojištěm“ nesvářených rodičů dětí a žáků. Rodiče by měli v zájmu svého dítěte uzavřít společnou dohodu o styku s dítětem a rozsahu péče. Takovou dohodu pak škola respektuje a postupuje podle definovaného ujednání.

Pokud není takové dohody dosaženo, jsou základní kritéria v rozhodování školy dvě:

1. Usnesení soudu.
2. Akceptování roviny práv rodičů s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., v aktuálním znění.

Škola není určena k tomu, aby ve svých prostorách umožňovala setkávání s rodičem, který již žije odděleně mimo původní rodinu a dožaduje se vstupu do školy v průběhu vzdělávání jen proto, že druhý rodič mu odmítá jiný kontakt s dítětem umožnit. Na takový postup, který bývá v krajních případech dokonce vymáhán, však rodič právo nemá a škola se může proti takovým snahám bránit i prostřednictvím Policie ČR.

 NahoruPrávo zákonného zástupce

K právům zákonného zástupce dítěte/žáka patří především právo na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání jejich (a pouze jejich) dítěte, dále právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím, která se týkají podstatných záležitostí vzdělávání a výchovy dítěte/žáka, a také právo na poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení v záležitostech týkajících se vzdělávání a výchovy. Zákonní zástupci žáků základních škol mají také právo na to být volení do školské rady nebo se účastnit jejího projednávání.

V praxi dochází k nedorozumění v oblasti pochopení těchto práv, často tomuto volnému výkladu přisuzují rodiče své právo rozhodovat o tom, do jaké třídy budou dětí/žáci zařazeni, nebo kdo je bude vzdělávat. Tato kompetence ovšem v konečném důsledku přísluší v odkazu na ustanovení § 164 odst. 1 písm. a) ŠZ pouze řediteli/ředitelce školy.

 NahoruRozhodnutí soudu

Klíčovým rozhodnutím v oblasti výkonu práv rodiče na půdě školy je usnesení soudu. Pokud bylo dítě v minulosti svěřeno jednomu z rodičů a byl upraven styk s druhým rodičem, měl rodič, kterému bylo dítě svěřeno do péče, informovat školu o rozhodnutí soudu, soudem schválené dohodě rodičů, popř. o mimosoudní dohodě rodičů. Informace byla obvykle zapsána například do evidenčního/matričního listu dítěte nebo žáka.

Pokud rodič o rozhodnutí soudu neinformoval, škola byla a je také nadále povinna postupovat v souladu ustanovením občanského zákoníku, konkrétně: § 891 a § 889 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění (znění účinné po 1.1.2026).

Bez rozhodnutí soudu v minulosti ani současnosti škola omezit rodičovská práva jednoho z rodičů pouze na žádost jednoho z nich nemohla.

Tedy oba rodiče dítěte měli optikou občanského zákoníku naprosto totožná rodičovská práva a rozhodovací kompetence týkající se jejich dítěte/žáka, a to i v situaci, kdy dítě s jedním z rodičů nesdílelo společnou domácnost. V takovém případě pohledem školy, vykonávali oba rodiče péči a výchovu dítěte ve vzájemné shodě. I nadále platí, že  jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče. Zákon zde takto zakládá vyvratitelnou domněnku tzv. dobré víry třetí osoby, protože nelze připustit nejistotu v právním stavu věcí.

V praxi však opět docházelo k tomu, že rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do výchovy, udílel pokyny škole, zda a kdy smí škola druhému rodiči dítě vydat, což škola není povinna ani oprávněna akceptovat a tento postoj je relevantní také po novele.

Ředitel(ka) školy je povinna respektovat právní předpisy, a na základě jejich ustanovení a v jejich rámci zpracovat podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí/žáků i jejich zákonných zástupců. Podrobnosti uvádí ve školním řádu.

V praxi se však také stávalo, že dítě bylo do výhradní péče svěřeno jednomu rodiči, aniž by byl upraven styk s druhým rodičem ( rozhodnutí před 1.1.2026). V takovém případě například podle Stanoviska MPSV k vyzvedávání dětí ze školy nebo školy rodičem, která nemá dítě v péči, mohla škola předat dítě rodiči, který ho nemá svěřeno do péče, pouze splnění následujících podmínek:

1. Právo rodiče na převzetí dítěte z mateřské školy vyplývá z vykonatelného soudního rozhodnutí (ve formě rozhodnutí nebo usnesení o předběžném opatření) o úpravě styku s dítětem nebo z dohody rodičů o styku s dítětem, anebo
2. K předávání dítěte rodiči, které jej nemá ve své péči, udělil souhlas rodič, který má dítě svěřeno do péče. Tento souhlas může rodič udělit ad hoc ke každému jednotlivému předání dítěte druhému rodiči anebo může udělit paušální souhlas, že dítě může výt kdykoliv předáno druhému rodiči.

O existenci tohoto souhlasu musela být škola informována. 

Nutno podotknout, že také před 1.1.2026 byla ze strany soudů kladena snaha o rovnocenné postavení obou rodičů dětí a setkávali jsme se stále častějšími rozsudky se stanovením tzv. střídavé péče. V tomto směru byly školy povinny respektovat zákonná ustanovení a práva obou rodičů, kteří v takovém případě byli rovnocennými zákonnými zástupci dítěte. Pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou a byly určující zájmy dítěte. Ty si bohužel v praxi vykládají sporné strany v rodičovských sporech po svém.

V praxi jsme se před novelizací v oblasti práv rodičů obecně setkávali s různými a často odlišnými výklady soudů, OSPOD a České školní inspekce.

Nicméně je nutno vzít na zřetel, že zásadní změna v této oblasti je v praxi škol reflektována právě s účinností novely občanského zákoníku od 1. ledna 2026.

 NahoruPrávo na péči o nezletilé dítě od 1.1.2026

Novela rodinného práva přináší zásadní změny v péči o děti a zdůrazňuje rovnost mezi rodiči. Výrazně se omezuje výlučná péče jednoho rodiče – zcela vyloučena není, ale půjde spíše o výjimky, například pokud druhý rodič nemá zájem se starat o děti.

Rozhodnutí o péči o jednoho rodiče bude nadále spojeno se zásahy do rodičovské odpovědnosti druhého rodiče. Jak uvádí důvodová zpráva: "Bez vazby na pozastavení, omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti by nově nemělo být možné rozhodnout o péči jen jednoho z rodičů (a styku s druhým rodičem), popřípadě o omezení či zákazu styku s druhým rodičem."

Otázka zastupování dítěte ve věcech vzdělávání je stále problematickým jevem praxe škol. Setkáváme se se špatným výkladem povinností a práv osob, zastupujících děti či nezletilé žáky, ve věci týkající se vzdělávání.

Problematika práv a povinností zákonného zástupce či jiných osob je definována platnou legislativou a má nastaveny rámce práv a povinností osob zastupujících práva a zájmy dětí a nezletilých žáků.

Legislativní rámec práv a povinností zákonného zástupce dítěte, žáka zahrnují tyto právní předpisy:

• Zákon č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Práva a povinnosti zákonného zástupce definuje § 21 a § 22 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Zde nalezneme pojem “zákonný zástupce".

Kromě biologického rodiče dítěte se jedná o osoby, které zastupují dítě nebo nezletilého žáka, a jsou oprávněny za něj jednat. Tyto skutečnosti jsou zpracovány zvláštním právním předpisem, případně rozhodnutím příslušného soudu.

Při jakémkoli jednání se školou nebo školským zařízením se musejí osoby zastupující dítě či nezletilého primárně řídit nejlepšími zájmy dítěte.

V praxi se můžeme setkat s:

• rodiči,

• osvojiteli,

• opatrovníky,

• poručníky,

• pěstouny.

Zvláštním případem jsou také osoby jednající na základě plné moci.

 NahoruPříklady z pedagogické praxe

 NahoruVyzvedávání dětí v mateřské škole

Velice často se v praxi mateřských škol setkáváme s případy, kdy jsou rodiče v rozvodovém řízení a matky požadují po mateřské škole, aby například učitelka mateřské školy nevydala dítě jeho otci. Nutno poznamenat, že tento požadavek matky dítěte nelze akceptovat do doby, kdy budou soudem v soudním rozhodnutí jasně…