Obsahová struktura dlouhodobé paměti
Dlouhodobou paměť zpravidla dělíme na:
Deklarativní paměť funguje jako zásobník informací,
které jsme v průběhu života vstřebali. Rozlišujeme ji na sémantickou a epizodickou.
V sémantické paměti máme uložena slova i s jejich
významy, obecné informace a naše faktické znalosti o světě, které jsme
získali celoživotním učením. Je encyklopedií našeho ducha. Hledáme v ní
odpovědi na otázky: jaká je délka rovníku, hlavní města jednotlivých zemí, kdo
napsal Božskou komedii, atd. Dobře uložené informace v ní zůstávají zachovány v
nezměněné podobě, pokud nezanikne jejich podstata. Na současné události je tato
paměť křehká, v souvislosti s událostmi staršího data ji považujeme za
trvalou.
Právě v sémantické paměti si budujeme část „mozkové rezervy“. Tu
nezbytně potřebujeme jak pro případné poškození mozku, tak i pro jeho stárnutí.
Sebemenší rezerva může pozitivně ovlivnit soběstačnost i celkovou kvalitu
našeho dalšího života.
V epizodické paměti máme uloženy své specifické
prožitky a události, které ovlivnily náš život (dětství, včerejší den, kdy
jsme naposledy měli chřipku atd.). Díky těmto vzpomínkám můžeme každodenně
fungovat, dokážeme je situovat v čase a spojit s určitým místem nebo osobami.
Epizodická paměť se zhoršuje s…