Historie a současnost našich slabikářů

Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského připravilo na počest Dne učitelů 28. března 2020 on-line verzi výstavy věnované slabikářům, vycházejícím na našem území již od poloviny 16. století. V chronologickém přehledu ukazuje vývoj slabikáře od věroučného tisku po svébytnou dětskou knihu. Samostatná část je věnována postupům dnešních nakladatelství při vydávání učebnic. On-line forma výstavy reaguje na současná preventivní opatření proti šíření nemoci COVID-19.

České slabikáře vycházejí již po šest století. Pro výuku čtení a latiny se používaly ve středověku abecedáře (Abecedarium). První slabikáře obsahovaly jednoduché texty, základy náboženství a básně. Nejstarším slabikářem, vzniklým podle německých vzorů, je Slabikář český a jiných náboženství počátkové, kterýmžto věcem dítky křesťanské hned z mladosti učeny býti mají. Vydal jej prostějovský tiskař Jan Günther roku 1547 s přispěním biskupa Jednoty bratrské Jana Blahoslava. Až téměř do konce 18. století měly slabikáře ráz věroučného tisku a didaktice prvního čtení nebyla věnována pozornost.  

Teprve s novým tereziánským školským zákonem vyšel v roce 1774 slabikář Johanna Ignaze Felbigera ABC-Namenbüchlein zum Gebrauche der Schulen in den kaiserlich-königlichen Staaten, který jako jediný povolila Marie Terezie pro výuku ve školách a který vycházel ve velkých nákladech až do roku 1851 (česky poprvé 1775). Výuku elementárního čtení ovlivnila i Felbigerova Kniha methodní (1777).

Na vývoj našich novodobých slabikářů měl značný vliv Slabikář pro školy obecné od autorů Adolfa Frumara a Jana Jursy z roku 1898 s ilustracemi Mikoláše Alše, později i Adolfa Kašpara. Autoři tohoto slabikáře zde prosadili metodu psacího čtení nad knižním tiskem. V jejich šlépějích pokračovali učitelé Josef Kožíšek (1861–1993) a Josef Kubálek (1876–1968).

Výstava se věnuje také slabikářům z období I. republiky, kdy se na našem území používalo až 26 druhů učebnic v mateřských jazycích národnostních menšin…