dnes je 28.10.2021

Input:

Desáté pravidlo bezchybné češtiny

19.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1001
Desáté pravidlo bezchybné češtiny

Mgr. Jan Táborský

Studijní cíle

V pravopisu se pustíme do klasické interpunkce, tedy větných čárek: projdeme si první sadu případů, svým charakterem záměrně různorodých. Ve stylistické kapitole se budeme věnovat oslovení a závěrečnému pozdravu v tradiční korespondenci (samozřejmě i s ohledem na současný úzus v elektronické komunikaci). Čeká nás také stručné pojednání o smajlících a nakonec obligátní strategická rada, tentokrát o samém konci psaní.

A. Pravopis: Interpunkce: Větné čárky

Téma této lekce je pro někoho jednotvárné, pro jiné vzrušující. Půjde zkrátka o klasickou interpunkci, tedy doplňování větných čárek – jak jste koneckonců pochopili při pohledu na sadu pravopisných cvičení na konci deváté lekce.

Připravte si prosím své poznámky a podívejte se, jak jste byli úspěšní!

Řešení cvičení č. 13

[1] Připravte si(,) prosím(,) podklady a dostavte se pak do konferenčního sálu.

[2] Trvám na tom, aby všichni přišli včas, a ne jako minule, kdy jsme se scházeli více než hodinu(,) a kdy navíc nedorazili vedoucí úseků.

[3] To, že má někdo naplánovánu pracovní cestu, mě nezajímá, zprávu jste dostali včas(,) a musíte si to proto zařídit.

Pozn.: Čárky uvedené v závorkách jsou možné, ale nikoliv nutné.

Zdůvodnění řešení

[1] V první větě je prvním interpunkčně zajímavým místem slovo prosím. Faktem je, že se jedná o sloveso v určitém tvaru, tedy jakousi minimální větu, což vzbuzuje u mnohých pisatelů potřebu oddělit tento výraz čárkami z obou stran (jako vsuvku). Pravdou je ale i to, že z hlediska užívání „pokleslo” toto sloveso na pouhou zdvořilostní částici: čárky kolem něj tedy dělat nemusíme.

Psaní bez čárek lze dokonce považovat za základní řešení. (Ty totiž slovo prosím v celé konstrukci osamostatňují – podobně, jako to lze v řeči udělat zřetelnými pauzami –, čímž ona prosba získává mimořádnou, až patetickou naléhavost.)

Dále se v tomto souvětí již žádná další čárka nepíše: spojka a je zde užita ve slučovacím poměru (bez ohledu na časovou následnost popisovaných dějů).

[2] Ve druhém souvětí bylo třeba doplnit první čárku před spojku aby (uvozující vedlejší větu předmětnou), druhou před výraz a ne (užití spojky a zjevně v odporovacím poměru – pak je čárka závazná bez ohledu na to, zda jde o vztah vět, nebo „jen” větných členů jako zde; podobně bychom psali čárku před výrazem a nikoliv).

Další čárka bude před příslovcem kdy, oddělující další vloženou vedlejší větu. Čárka naopak nebude před výrazem než, protože ten v tomto případě uvozuje pouze větný člen, nikoliv vedlejší větu.

Další čárku je možné (ale nikoliv nutné) udělat před slovy a kdy navíc. Jde sice o zjevně stupňovací poměr, za závazné považují nicméně naše současná pravidla psaní čárky pouze v případě výrazu a dokonce.

[3] V tomto souvětí je třeba oddělit vloženou vedlejší větu čárkami z obou stran. Následuje další hlavní věta, připojená bez spojky, tedy opět povinnou čárkou (možné je zde použít i dvojtečku, protože jde o zdůvodnění, vysvětlení. Před spojením a musíte si to proto je čárka dobrovolná: jde sice zjevně o důsledkový poměr mezi větami (spojovací výraz a proto), současná kodifikace ale mluví v případě, že slova a a proto nejsou bezprostředně za sebou, o takzvaném slabém důsledkovém poměru a možnosti čárku nedělat.

Řešení cvičení č. 14

[1] Buď celá schůzka proběhne podle časového plánu, nebo se její část přesune na příští týden.

[2] Ať už přijedou pozvaní experti osobně, nebo za sebe pošlou náhradu, musíme jich naplno využít, a to i v případné diskusní části.

[3] Přesunete se pak do plzeňské(,) nebo českobudějovické pobočky?

Zdůvodnění řešení

[1] V tomto souvětí je nezbytné doplnit čárku před spojku nebo. Je tomu tak vždy, když je nebo součástí dvojitého spojovacího výrazu buď–nebo. Jiným slovy: kdykoliv narazíte v textu na slovo buď, očekávejte nebo, před kterým se vždy píše čárka.

[2] Podobné je to ve druhém souvětí: Za dvojitý spojovací výraz považujeme totiž i vazbu ať–nebo (stejné je to rovněž s výrazy zda–nebo). Jinak je celá konstrukce až po slovo náhradu příslovečnou vedlejší větou, která je oddělena od věty hlavní povinnou čárkou před slovem musíme. Poslední čárka zde bude před spojovacím výrazem a to, který uvozuje zpřesňující informace (jde tedy o typově jiné

Nahrávám...
Nahrávám...